Duben je měsíc nestáleho počasí, ve kterém vodáci odemykají řeky a šachisté obvykle uzavírají krajské soutěže družstev. Teplický tým "C", po loňském fenomenálním tažení v KP2 a následném postupu do KP1, byl v této soutěži nováčkem.
Všem nám bylo jasné, že postupem do Krajského přeboru jsme dosáhli jako družstvo svého maxima a šlo jen o to, abychom si v této kategorii neuřízli nepřiměřenou ostudu. Po prvním kole s děčínským béčkem to však vypadalo, že se nám náš záměr naplnit nepodaří, neboť na prohře 0:8 není moc co vysvětlovat. Co naplat, že náš exkapitán Milan Maščák byl vyhraný na mnoho způsobů, když pak nezvládl závěr partie a skončil na vidlích soupeře. Jedinou útěchou nám může být, že jsme prohráli s týmem, který v závěrečné tabulce obsadil třetí místo.
Druhé kolo se však naše céčko vzpamatovalo a dalo zabrat družstvu "Šachy Povrly". Sice prohra, ale těsná 3 1/2 : 4 1/2. Povrly skončily v záverečné tabulce na čtvrté pozici, takže rozhodně žádná ořezávátka.
Třetí kolo pak přineslo překvapení v podobě remízy outsidera (tedy nás) s favoritem soutěže "Sokol Údlice - A". Právě tato ztráta bodu asi rozhodla o závěrečném pořadí, kdy Údlice skončily o bod na druhém místě za "Spartakem Ústí A".
Tato remíza měla i vliv na další kolo, kdy klubové derby mezi "B"éčkem a "C"éčkem bylo poznamenáno určitou nervozitou ze strany favorita. Průběh partií nebyl vůbec jednoznačný, remízou to zavánělo, ale nakonec favorit zvítězil 5 : 3. Pro nezasvěcené, tím favoritem je pořád ještě míněno družstvo "B".
Další kola 5-7 se odehrávala víceméně obdobně, kdy po snaživém boji náš tým prohrál. Až v osmém kole jsme zabodovali a porazili "Sokol Údlice B". Myslím, že v Údlicích nás teď asi nemají rádi. Hned v následující kole však přišlo vystřízlivění, kdy jsme prohráli s budoucím vítězem soutěže 1/2 : 7 1/2. Tu jedinou remízu zajistil Karel Orsák a ochránil nás před dalším debaklem.
Desáté kolo nám také moc radosti nepřineslo. Na utkání nastoupili jen 4 kmenoví hráči týmu a zbytek jsme horko, těžko doplnili náhradníky. Výsledek 1 : 7 je nutno přičíst právě tomuto faktu.
Zato poslední kolo jedenácté, kdy nás čekal "hratelný" soupeř "Chess Most C" se náš tým vypnul k závěrečnému finiši a zvítězil 5 1/2 : 2 1/2. Tento výsledek také znamenal pro naše céčko bod v podobě záchrany v soutěži.
Velký dík patří kapitánovi, Petru Šťastnému, který nás perfektně organizoval, seřval nás, když bylo třeba a naopak povzbudil hřejivým slovem, když jsme prohrávali a byli úplně na dně. Sám pak měl 100 % účast a uhrál nejvíce bodů v zápasech. Další díky vyslovím Jirkovi Jiráskovi, který ač přespolní, stmeloval tým dobrou náladou, květnatými hláškami, stoprocentní účastí a jeho kladné bodíky ze zápasů také nelze pominout. Beru-li jako měřítko účast v zápasech, tak musím vyzdvihnout Karla Orsáka - rovněž stoprocentního, který na sobě zapracoval a hrál lépe než v loni, jehož jedna výhra a řada remíz přinesly pro tým tři cenné bodíky. Posledním stoprocentním účastníkem jsem byl i já, štěstí mi přálo a jen vrozená skromnost mi nedovoluje vyjádřit nepatřičnou pýchu ze tří cenných skalpů a pěti bodů.
To Vašek Bartoš a Milan Křehla jeden zápas vynechali, shodou okolností ten samý a shodou okolností ze stejného důvodu - dovolená v Itálii. Dodnes je podezírám, že tam jeli spolu, což oba kategoricky popírají. Nicméně oba pro tým udělali kus práce, když Vašek se bil jako lev, což jsme od něj očekávali, a přinesl cenných pět bodů. Milanovi se oproti loňsku nedařilo, ale zase zastal místo na třetí šachovnici, do kterého se nám před soutěží nikomu nechtělo a díky jeho "sebeobětování" jsme s Jirkou Jiráskem měli hratelnější soupeře. Milan Maščák spolu s Markem Piskačem odehráli celkem sedm partií a přinesli tři a jeden bod, za které jim rovněž patří dík. Přiznám se, že v zápasech, kdy Milan pauzíroval, mi chyběla jeho nakažlivá veselost a hecování, snad se toho ještě dočkáme v časech budoucích, protože loni to nemělo chybu.
Z lavic náhradníků patří dík Zdeňkovi Okrouhlíkovi, jakož i Marko Cominettimu i klukům Kufelovým a Pavlovi Králíkovi, kteří nás zachránili, když bylo nejhůře a hrozily pokuty.
Dovolte mi na závěr malou úvahu, co vlastně v šachu znamená smysl pro tým, týmový duch, soudržnost? Vždyť přeci stejně hrajeme nakonec každý svou partii sám za sebe, snažíme se přelstít toho jednoho soupeře, který sedí proti nám. Dle mého názoru jde o to prostě zorganizovat si své záležitosti, dát problémy stranou a jednou za čtrnáct dní, potažmo tři neděle, přijít na šachy a odehrát zápas. Nenechat kamarády ve štychu, dát vědět, že tam budu. Pokud se ještě podaří udržovat dobrá nálada a pár setkání mimo šachovnice, je to příjemný bonus navíc.
výsledky zde
