aneb
útočný Péťa Šťastný vejde do historie, tedy jak dobré je znát klasiku
Dnešní zápas měl nádech zápasu existenčního. Pokud bychom ho prohráli, náš osud ve druhé lize už bych opravdu neviděl dobře. Bojovností našeho týmu se tak ale nestalo a je to dobře.
Předehrou zápasu byl včerejší telefonát zástupce kapitána soupeře s dotazem na sněhové podmínky. Pravdivě jsem odpověděl, že ta hlavní kalamita je někde kolem Božího daru, tady je sněhu sice taky dost, ale pokud pojedou po hlavních silnicích, neměl by být problém.
Bál jsem se ale, aby v této chřipkové epidemii někdo nelehnul, protože k nominované osmici náhrada nebyla - náhradník Pepa Vrchotka mi v sobotu zavolal cosi o kolaudaci koupelen v jeho zařízení. Naštěstí se nic nestalo a tak jsme v osmi očekávali příjezd soupeře.
V 10:00 nic a tak jsme se dohadovali, jestli máme nastavit čas zpoždění. Já jsem navrhoval že do 15 minut ne, padaly názory že do 20. Asi po 8 minutách si ale Láďa Kudrlička všimnul, že soupeři bloudí po dvoře, čímž bylo rozhodnuto.
Zápas tedy začal s plným časem, nicméně oba týmy bez předních desek. My bez 2-3, oni bez 1-2. Z Honzy Rubeše jsem si před zahájením dělal legraci, že v Praze (kde hostuje 1.ligu) hraje v týmu s Natašou Richterovou (jednou z našich nejlepších juniorek) a dnes bude hrát proti ní. Honza mi ale opomněl říci, že ví že Nataša kvůli zkouškám nebude, čímž byla moje příprava v háji zeleném. No nic, na to jsem za těch 40 let co hraju ligu za Teplice zvyklý.
První co se mi nelíbilo byla výměnná strategie Radka Bayera. Ten měnil co viděl, hlavně nesmyslně na e5, až se dostal do horší pozice. V ní naštěstí našel jak vynutit opakování tahů, tedy remis. Do boje zavelel Petr Šťastný. Jeho soupeř evidentně neznal co se nemá, výměnou na e5 na sebe spustil brutální útok a protože Péťa má stejně jako já klasické vzdělání typu Aljechin - Mindeno 1933 (a některé podobné), věděl jak oběhovat dvě figury a doupeři dát mat. Vedeme a vypadá to dobře. Láďa si spustil po 1.f4 Froma a má kvalitu navíc, mně se v královské indické s g3 daří soupeři rozbourat dámské křídlo. Zmatku v partii Martina nerozumím a ani se o to nepokouším - dvě figury proti věži a dvěma pěšcům mohou skončit všemi třemi možnými výsledky. Remízou končí partie Ivana, kde se v sicilce asi ani jednomu z hráčů nepodařilo získat viditelnější převahu. Láďa zkušeně kvalitu navíc uplatňuje a když Martinova divočárna končí remízou, vedeme 3,5:1,5.V tu chvíli už je skoro jasné že vyhrajeme, protože naše opora na 1.desce má pěcha navíc a já taky. Sice jsem to jako vždy pokazil (Sd7 o tah dřív), nicméně soupeř, který to hrál na minutě někdy od 28.tahu, moje zaváhání nevyužil. Pokud by se stalo, musel bych vyhrávat složitou věžovku. Sice s pěchem navíc, ale nejsasnou. Chybu mi naštěstí vrátil a bylo hotovo. Míša Šaffová sice ztratila pěšce, výborně ale za něj rozehrála figury a o remízu nakonec bojoval soupeř (já bych v té koncovce asi ještě pokračoval a mašina mi hlásí skoro +1). Její partie tedy končí remis, já dotahuji volného pěšce a soupeř za něj musí dát věž. Tedy 5:2. Honzovi říkám, že každá půlka může být dobrá, soupeř trochu pomáhá a Honza zkušeně uplatňuje převahu nad svým osmnáctiletým soupeřem a vyhráváme 6:2 (byť ta pozice byla vyhraná asi i bez té soupeřovy chyby).
Za dva týdny tedy Most a bojujeme dál. Teplice do ligy patří, jak vždy říkal Jindra Trapl.
