To to letí……právě v těchto dnech si připomínáme výročí neopakovatelného, jubilejního, úspěšného a vskutku nezapomenutelného MČR mládeže v šachu. Tahle akce se konala ve dnech 10.-17.3.2007 v Seči u Chrudimi a dodnes jsou legendární některé zážitky, akce, tedy především ty doprovodné nešachové. A i ta medaile je konec konců jubilejní. Joj, to by se byl býval tehdá psal článek, kdybychom byli bývali měli už v roce 2007 oddílové internetové stránky…….Inu což, zavzpomínáme aspoň v roce kulatého výročí, s odstupem, nostalgií, s pocitem, že už dnes víme „jak to nakonec celé dopadlo“, zatím naštěstí jen s mírnou ztrátou paměti……
Bylo, nebylo, deset let tomu……z Ústeckého kraje postoupilo na MČR mládeže v šachu 8 kluků, mistrovské kategorie hrálo 5 dívek, doprovodné Openy si jako týdenní zábavu vybralo 18 našich krajanů, součástí výpravy byli ještě i rodiče, sourozenci i trenéři. K organizačnímu štábu mistrovství patřil i teplický IM Jindřich Trapl. Rozebíral partie hráčů v mistrovských kategoriích a připravoval na zápasy dva svěřence z vlastního oddílu, Honzu Rubeše a Kamilu Stránskou. Vojta Stránský se přihlásil do Národního Openu, rodiče Stránských během celého týdny podporovali šachisty vlastní i ostatní, organizovali výlety (otec) a žranice (matka).
Krajská výprava byla při tomhle počtu účastníků mimořádně početná, naštěstí i soudržná, společně chodící i odpočívající, výletická, tančící a slavící. Hned první den se ukázalo, že není jednoduché šachisty hlídati, Jirka vzal na výlet bandu turistů a domů přivedl málem jen polobandu…….inu vysvětlete mladému elistovi, kudy cesta vede a kudy nevede. Mobily tenkrát děti ještě neměly přirostlé k uchu a tak se volalo a halekalo bez zesilovačů. Nakonec z toho žádná kontumace nebyla a účastníci výletu se zase našli, všichni přežili a všichni dnes studují vysoké školy……ovšem nikdo z nich se nevěnuje….naštěstí!....geografii.
A protože naše krajská výprava byla takhle početná, bylo možné podnikat spoustu doprovodných zábavných společných akcí, účast na koncertech Českého Slavoje, výlety na zříceninu, na zámek Žleby…….Ústecký kraj také vytvořil fotbalové družstvo, které svou účastí v organizovaném turnaji naplnilo olympijskou myšlenku a prokázalo, co je důležité, tedy zúčastnit se a nezvítězit J aspoň se děti tak nějak jakoby proběhly a proluftovaly mozky. i pan Trapl přišel fandit naší squadře....
Společně se taky jelo na geologickou výpravu, na zkameněliny. Šachisti vyfasovali kladívka, skočily na fintu, že je nesmí při sběru třetihorních fosilií nikdo spatřit a mazaně se všelijak maskovali, aby si mohli domů odvézt nějakou tu kamennou vzácnost.
Společně se chodilo do jídelny……do cukrárny…….na hřiště.....všude.
Jen pro srovnání, na právě probíhající MČR postoupili z našeho kraje 2 kluci…..třetí dostal divokou kartu……počet dívek je 0, počet hráčů v Openu A i Openu B taky 0……To si ti účastníci nemůžou zahrát ani kvarteta, natož vytvořit fotbalové družstvo L
Dokonce nás inspirovala i profi Beskydská šachová škola, která si na Seči pronajala a označila klubovnu na samostatné analýzy a přípravy. My krajani jsme si našli zapadlý kumbál, označili jej imaginárním nápisem Krušnohorská ….. škola - to vytečkované slovo souviselo s konzumací vitamínů a iontů a podobných zdraví prospěšných poživatin. A v kumbálu jsme se také řádně nacpali…….Kamila se totiž narodila tak šikovně, že jsme její narozeniny mohli oslavit prakticky na každém březnovém mistrovství, kterého se kdy zúčastnila. Pozvala tedy všechny krajany, naštěstí přímo v Seči měli vynikající výrobnu dortů a dalších šachově povzbuzujících dobrot.
Snad všichni krajani dorazili, dokonce i pan Trapl si na chvilku v tom kolotoči analýz našel čas, pogratuloval desetileté oslavenkyni a donesl dárek……Kamila z toho měla ohromnou radost. Většina trenérů od nás dala dětem na toho 15.3. večer volno, ať taky jednou vymění večerní šachy za šlehačkové a čokoládové dobroty, cukr prý posiluje mozek! Jen hráči z krajského města měli za úkol rychle odgratulovat a mazat na simultánku…..naštěstí jich bylo víc a jeden se nějak v tom kolektivu přehlédne……Martin se schoval a z partie s velmistrem se tak vykroutil, taky si pak pochvaloval, jak je to u naší výpravy hezké. Inu naše rodina, přiznejme si, byla vždy takovým tím narušitelem oficiálních akcí a turnajů. Otec Jirka nikdy nepochopil, že hlavní náplní šachového mistrovství jsou šachy. Stále své děti přemlouval, že venku je přeci hezky, tak snad nebudou celé dopoledne dřepět někde zavření u partií, když v tom čase můžou jít na výlet. No a matka Lenka nějak špatně pochopila termín příprava na partii a myslela, že jde o to, co si hráči vezmou na sebe. Za celá ta léta u šachovnic si osvojila jedinou šachovou teorii, a to tu, že oděvem u partie prokazujeme úctu svému soupeři - viz foto, podívejte, jak se mi to povedlo, skřipec ve vlasech přesně ladí k rukávům :-) .
Přitáhla tedy na Seč devatery šaty a s Kamilou vždy večer analyzovala, v čem půjde příští den na utkání, zda ta halenka ladí k téhle sukýnce a jaký že účes bude dobrý k černým figurkám….. ještě že jsme tenkrát neměli oddílové dresy, bylo by po přípravách! Však to také trenér Franta Novák správně okomentoval, že šachy jsou pro Kamilu spíše společenskou událostí.
Naštěstí ty pravé analýzy zajišťoval pro Honzu a Kamilu ten nejpovolanější, pan Trapl. Jako oficiální trenér mistrovství byl tak oblíbený, že měl u své klubovny stále frontu a většinou na oběd dobíhal už jako ten poslední. S teplickými se tedy domluvil vždy na večer, podíval se na partie, v klidu to probral, poradil, vysvětlil…. S Honzou se už mohl mírně chystat i na další soupeře, probrat možné varianty. U desetiletých holčiček tolik nahraných partií k dispozici není, vždy se tedy Kamily spíš ptal, co by měla chuť hrát, v jakém zahájení se dobře cítí, co by tak myslela zahrát jako odpověď na takovýhle tah…. Oba své svěřence stále uklidňoval a povzbuzoval do dalších kol, děti při přípravách koukaly na pana Trapla jak na svatý obrázek… jen jednou na večerní analýzu přišla i návštěva z jiného kraje, pan Trapl se i ve volné chvíli věnoval rozboru partie holčičky z Moravy, která ho zaujala svým nadšením pro šachy……jestlipak si na to dnešní WFM Nataša Richterová ještě pamatuje….To to letí….
No a já se tu rozepisuju o dortech, ztracených dětech a Krušnohorcích s geologickými kladívky a o šachovém turnaji zatím ani písmenko, hned to napravím!!!
Honza na republiku postoupil jako mistr Čech a v kategorii H12 byl nasazený jako devátý z 24 hráčů. Jeho cílem ovšem bylo mít vedle svého jména ve výsledkové listině nějaké nižší číslo. Po ,,povinné“ výhře v prvním kole hned silný kalibr, v druhém kole turnajová jednička Tomáš Kraus. A povedlo se, Hoza měl 2/2! Pak se ovšem hned ukázalo, že zdraví je důležitější než šachy, Tomáš onemocněl, do třetího kola už nenastoupil a odjel se léčit….. Což je rozumné, dodnes bych hnala od partií ten management mladých šachistů, který nechá děti hrát i s antibiotiky, s dávivým kašlem, propíchlým středním uchem a snad i dýmějovým morem…..
Ve třetím kole se Honza potkal s krajanem Honzou Mikešem, remíza. Pak porazil čtvrtého nasazeného a soupeři už viděli, že s Honzou musí počítat jako s jedním z adeptů na přední příčky. V pátém kole to byl soupeř nejtěžší, Tomáš Bujnošek s Frýdku-Místku, pozdější vítěz téhle kategorie, Honzova první 0 v turnaji. Ale jede se dál. V šestém kole druhá prohra s později bronzovým Seidlem. Někoho méně výdržného by dvě prohry za sebou v parádně rozjetém turnaji zpražily, ne tak ovšem tým Rubeš-Trapl. V sedmém kole pěkná výhra s pražským Danielem Rousem. V osmém kole na Honzu čekal tradiční rival a jeden z velkých favoritů Tadeáš Baláček. I turnajovou šestku dokázal porazit a všem v týmu už stoupal před posledním kolem tlak proklatě vysoko. S Luďkem Volčíkem, soupeřem z posledního kola už se Honza také párkrát za šachovnicí potkal, v devátém kole dokázal tenhle hráč z Boršic Honzu porazit. Od stříbra dělila teplického šachistu pouhý půlbod…..Honza měl nejvyšší pomocné hodnocení ze všech H12! Odehrál opravdu silný turnaj s špičkou ČR, s pozdějšími reprezentanty i extraligovými borci. Páté místo bylo krásné, rating skvělý, i poháry byly tenkrát až do šesté příčky, takže úspěch……Jenže Honza si hned po turnaji s panem Traplem popovídal a slíbili si, že teď se do tréninků zakousnou tak, že za dva roky už Honza to mistrovství republiky vyhraje!
Stručně, MČR 2009, H14, 1. místo Jan Rubeš, Teplice, 7,5/9…..takhle se plní sliby ze Seče! No a podívejte se, jak hraje Honza dnes za Teplice na první desce v 2. lize …..viz třeba zrovna deváté kolo….najdete zde
V kategorii D10 reprezentovala Teplice Kamila Stránská. Byla nasazená také jako devátá, jenže dívek bylo jen 17, patřila tedy už do té slabší půlky a hned v prvním kole se na první desce sešla s hlavní favoritkou z F-M. rozehrané to prý měla dobře, říkal pan Trapl, ale silnější Vendula nakonec zvítězila. V druhém kole Kamča přehrála další dívku z F-M. Pak zvítězila nad Simonou Suchomelovou, současnou reprezentantkou ČR, která tenkrát začínala, k partiím si pro štěstí nosila velkého plyšového Mikimauze, dnes zas často hraje v klobouku. Další kolo, Jitka jánská, dnes WFM, tenkrát ovšem jedna z nejmladších hráček, další bod pro Kamilu.V pátém kole Martina Fusková, která také dnes patří k ženské špičce, se tou Kamila do té doby pravidelně prohrávala. Tady asi 15 minut přemýšlela o nabídce remízy, pak ji nevzala a nakonec vyhrála, 4/5! Ale žádný strom z těch, co se na partie připravuje hlavně před zrcadlem, neroste do nebe…. Ve středu na Kamilu čekala Klára z F-M, druhá nasazená, už měla i ELO a respekt soupeřek……Kamila ji už už měla na lopatě a z té velké radosti že prakticky vítězí si nechala dát mat na poslední řadě. Ten den k panu Traplovi na rozbor nešla, že tu partii nechce ani vidět. V sedmém kole vyhrála dost rychle, měla totiž ty narozeniny a chtěla radši chystat oslavu než dlouho hrát a přemýšlet. Jenže do osmého kola dostala sestru soupeřky ze sedmého, navíc stejnými barvami a třetí nula byla na světě. Do posledního kola jí počítač nalosoval Terezu z BŠŠ, do které si její oddíloví kolegové ještě před partií šťouchali, že má málo bodů a jako správná Frydečando-Místečanda to musí ještě teď napravit. Partie to byla dlouhá, Kamila několikrát odmítla remízu, nakonec, ufff, vyhrála. Vypadalo to na celkovou bramborovou medaili, když ovšem vyvěsili konečné výsledky, rozbulela jsem se jak želva obrovská, Kamila skončila třetí a měla tak vytoužený bronz. Otec jí totiž slíbil právě za bronzovou medaili velký perníkový pohár! Za případné zlato nebo stříbro nic, protože to by pak postoupila na MS nebo ME a s tím by byly problémy, ale bronz byl ta nejlepší možnost – má medaili a nemusí se hrabat nikam do světa! Na MEU se tenkrát ještě z třetího místa nepostupovalo……
No Kamila zajásala a hned to zdrhala nahlásit panu Traplovi, který analyzoval partie v jiné budově a výsledky zatím neviděl.
Ještě před posledním kolem krajští trenéři počítali a kombinovali, kdo z kraje by mohl na tu medaili případně dosáhnout, slušně rozehraný turnaj měl kromě Honzy i Matyáš Kalužný, výborně bojovala Helča Grussová…..Jenže se to pak už všechno poskládalo ne až tak úplně příznivě….. A když jsem pak já, asi o 10 metrů vyrostlá pyšná matka potkala předsedu TMK a ptala jsem se, kolik tedy má náš kraj medailí, odpověděl mi, že tedy nakonec žádnou….. Jak ráda jsem to opravila, máme přece ten Kamilin bronz!
Jednoho zástupce měly Teplice i v doprovodném Národním Openu, jako 22. Byl nasazený Vojta Stránský. Po výhře s hráčem z druhé poloviny startovní listiny následovaly dvě výhry, se 4. A pak i s 2. nasazeným! Pak remíza s 10. nasazeným krajanem Honzou Kovářem, výborný začátek. Po prohře v pátém kole přišla série partií s našimi krajskými trenéry, otci hráčů z mistrovských kategorií….., remíza s Jirkou Kalužným a výhra nad Petrem Grussem. Osmé kolo, to byla prohra s turnajovou jedničkou, taky krajanem Lukášem Klementem. A po posledním kole Vojta přišel, že to fakt nešlo…….že to nešlo nevyhrát, když soupeři sebral pěšce, takže 6 bodů a krásné 8. místo! No oni se pak už Vojta s Kamilou v druhé půlce turnaje předháněli a špičkovali a povzbuzovali, kdo z nich bude mít víc bodů, tož snad jim to bylo ku prospěchu. No vůbec to byla paráda, V Národním Openu byla v nejlepší desítce hned pětice krajanů, 1. Kovář, 4. Kalužný Michal, 5. Klement, 8. Stránský a 9. Kalužný Jiří
Na vyhlášení výsledků jsme si my, krajani, zabrali místa v sále pohromadě, že našim řádně zatleskáme. A tady si ušetřím psaní a dovolím si zkopírovat kousek článku ze stránek JMŠS:
,,Zejména centralizovaná skupinka Severočechů připravila svým zástupcům ovace, za jaké by se nemusel stydět ani zaplněný fotbalový stadion.“
Jo, taková to byla parta!
Při vyhlašování výsledků Národního Openu zaujal sál především šachista , který po celou dobu na pódiu telefonoval a i cenu a gratulaci si převzal jen jednoruč. Tenkrát ještě mobil nebyl součástí lidského těla jako dnes, tož jsme se divili a nasmáli.
No i já se poslední den kvůli mobilu stala středem mírné pozornosti…. My soukromníci pracujeme sobota nesobota, šachy nešachy…. Právě v tom březnu jsem vyřizovala cos s klientem z Pobaltí a jako komunikační prostředek jsme zvolili ruštinu. Poslední den turnaje, tedy v sobotu, zákazník kolem poledne volal, že si potřebuje ještě něco ujasnit, vedli jsme tedy v centrální jídelně odborné sklářské řeči v ruštině. Kolem mě to postupně utichalo, lidi koukali, a když jsem domluvila, vyslechla jsem si od šachového republikového managementu, že to se nám to získávají medaile, když máme pro Kamilu trenéra v Rusku….
Velkou radost z Vojtova úspěchu v Openu jsme měli ještě dodatečně doma. Za osmé místo získal věcnou cenu, kompas, reklamní to předmět finanční společnosti. Doma si jej vystavil…….ale za pár měsíců bylo nám potřeba cosi poštelovati s anténou na střeše. Byl k tomu přesný návod, jak naladit ČT, Novu atd., ale bylo potřeba zaměřit směr. Otec si tedy vypůjčil Vojtův kompas, přesně dle návodu zamířil, a ono to fungovalo! V televizi nám ovšem běžel pouze jediný kanál, jakýsi arabský, a arabskými titulky….inu šachy doopravdy rozšiřují obzory!
Moc rádi na tohle mistrovství vzpomínáme, my hoši a holky, co spolu mluvíme J Asi i proto, že jsme si tam užili plno zábavy v partě krajanů a ty šachy jsme brali tak nějak mimochodem…. V následujících letech už nastoupila éra počítačů a databází a rozplánovaných příprav, pokrok se nedá zastavit………ale aspoň ještě vzpomínáme na časy, kdy jsme dalšího soupeře pro naše hráče zjistili z papíru na nástěnce J
A je to asi i trochu smutné, ale tahle Kamilina bronzová medaile je zatím poslední dívčí medailí z MČR mládeže v šachu pro náš kraj….. Ale doufám, že tu další medaili z mistrovství republiky doveze některá z našeho super L-tria, tedy Lada, Linda nebo Lucka…..no nejlépe kdyby se to v budoucnu podařilo všem třem šikovným teplickým šachistkám!
