O vítězství Béčka rozhlodla omladina.

V neděli 18.11. jsme hostili v našem hracím sále litoměřické déčko. Soupeř je to důstojný a rozhodně nám nedal nic zadarmo. Sestavu jsme měli obvyklou 50 : 50 senioři, mladí. Protože v seniorech jsme měli tentokrát 2 výhry a 2 prohry, o celkovém vítězství se rohodovalo na šachovnicích mládeže.

Svou premiéru v týmu béčka si odbyl náhradník Petr Vyslyšel a nutno říci, že se ctí. Hrál velmi soustředěně, na jistotu, Ve střední hře získal pěšce navíc a vynutil přechod do koncovky, kde však nedotáhl svou výhodu k výhře, ale potřebný půlbod do tabulky přinesl, což je chvályhodné.
Ovšem zápas se od začátku pro nás vyvíjel velmi dramaticky, kdy Jirka Jirásek v desátém tahu přehlédl klasickou oběť střelce na h2 s následujícím ani ne útokem, jako spíš matem. Nejsme stroje a proto se nám takovéto výpadky nevyhýbají. No nic prohrávali jsme o bod a museli se snažit. Kdyby byl Jirka chirurg a zrovna v ten den někoho operoval, byl by to větší malér.
Já jsem si své výpadky odbyl již pár dní před zápasem, kdy jsem se domníval, že hrajeme v Litoměřicích a budu mít tím pádem bílé figury. Z omylu mě vyvedli kolegové až pár dní předem, ani potom mi nedošlo, že budu hrát černými. Tak jsem u partie improvizoval. Dle výsledku je patrné, že úspěšně. Podařilo se mi vytvořit soupeři špatného střelce, zatímco jsem svého vyměnil, za soupeřova aktivního. Od té doby jsem vyvíjel tlak napřed na dámském a pak na královském křídle. Od chvíle, co se mi povedlo otevřít sloupec na soupeřova krále a vyhnat jeho dámu ze třetí řady, jsem už byl vyhraný. V návalu euforie jsem pak přehlédl taktický obrat, kdy mi soupeř pan Wilhelm sebral figuru za dva pěšce. Vzhledem, ale k mé předchozí konzumaci pěšců bílých, jsem stále měl převahu. Po té co jsme oba velmi nepřesně tahali koncovku jsem opět získal vyhranou pozici. Jenže to už byl konec zápasu a já vlastně neviděl co se dělo na ostatních šachovnicích.
Po Jirkově prohře remizoval Nikita Koval a Honza Václavík vyhrál. Před zápasem jsem zaslechl část rozhovoru kdy pan Janda Kryštof vyjadřuje obavy ze soupeře Honzy Václavíka. Právem!
Mezitím ještě, ale ztratil ve střední hře, v lepší pozici, figuru Karel Orsák a po té celou partii. Pořád jsme prohrávali o bod, ale rozehráno velmi solidně měl tentokrát Radek Škuthan, který s ledovým klidem bránil dotírajícího soupeře pana Šulce a konzumoval jednu výhodu za druhou. Jejich partie končila ve 24. tahu, kdy veškeré snahy bílého končily a nedostávalo se mu dvou pěšců.
Bylo vyrovnáno a já cítil tíhu zodpovědnosti, protože vedle mne hrající Petr neměl na šachovnici nic přesvědčivého. Od zahájení (totálně mimo nám známou teorii) hrál bez obětovaného pěšce a celkem nic moc z něj neměl. Naštěstí pan Hoke nepoužil tahy, které radí počítač a postupně se dostal do nevýhody, kdy mu Petrova věž způsobila problémy na sedmé řadě. Chvíli to vypadalo na opakování tahů, ale jak už to tak bývá - jedno špatné rozhodnutí v nesprávnou chvíli a černá hra se rozpadla. Petr odvážně sebral na h7 a propočítal, že chycení bílé věže neprojde. Získal matriál i převahu do koncovky a pak celou partii.
Po Petrově výhře vzdal i můj soupeř, byl již prohraný a všichni chtěli domů.
Byl to lítý boj, který dal zabrat. Když jsme po zápase s Petrem odcházeli, málem jsme netrefili k autu. Další zápasové vítězství nám přináší radost a chuť do příštích kol.