Masakr v Děčíně

Nedělní ráno v den konání 4. kola KP2 začalo jako stresující únikovka. Do detailně naplánovaného odjezdu přišel najednou telefonát od maminky Lady Semové, že posadila holku samotnou na vlak a že Radek Škuthan, který měl cestovat s ní, stojí vedle a sleduje smutně ujíždějící soupravu. Situace přinesla hned dva problémy ... sice Lada měla cestovat s doprovodem a Radkovi jede další "courák" až v 9:01 a do Děčína by dorazil s půlhodinovým zpožděním a to ještě z nádraží do hrací místnosti SK Děčína je to nemalý kus cesty. Naštěstí jsem věděl, že ve vlaku má jet i Jirka Jirásků, kterému jsem obratem zavolal a domluvil s ním potřebné. Ladu vyhledal a poslal zprávu, že již jedou spolu. Dále jsem ještě před odjezdem nažhavil počítač a prozkoumal jízdní řády. Nejschůdnější varianta byla vyzvednout Radka na nádraží v Bílině a pak třetí kosmickou rychlostí po dálnici na Děčín.

Jako další věc bylo nutné dát zprávu druhému řidiči - Petrovi Šťastnému - že musí jet oproti původnímu plánu sami. Jak skvělý je Petr člověk, pln životního moudra a výborný šachista, tak v oblasti digitální se pohybuje na úrovni doby bronzové. Vím to, jsem s tím smířen, ale tohle ráno jsem ho opravdu proklínal, protože ani jeden z telefonů, který na něj mám nefungoval. Dokonce jsem se dočkal hlášky, že volané číslo neexistuje. Jako na potvoru mi nezvedali telefon ani ostatní z týmu, nakonec vše zachránila maminka Lady, po které jsem poslal vzkaz do vlaku. Již jsem se domníval, že je problém vyřešen, když cestou do bíliny mi volal Jirka Jirásek z druhého vozu, s kým prý jede Nikita, že oni jsou již na cestě a bez něj. Zároveň v tu samou chvíli přišla SMS od Nikity "Kde jste?". Naštěstí už jsme byli na nádraží v Bílině a já mohl zase oběma rukama telefonovat. Nakonec se vše vysvětlilo, pro Nikitu se vrátili a vlak s Radkem také dorazil včas. Obě auta, každé svou cestou, vyrazila na Děčín.

Na parkoviště před klubovnou děčínských jsme dorazili přesně v 10:00 a nahoře kolegy požádali o toleranci vůči zpoždění. Petr, který musel navigovat sám, projížděl Děčínem až do chvíle, kdy objeví místo, od kterého trefí do hrací místnosti. No přijel asi 5 minut po nás. Kolegové z SK Děčín C byli velmi vstřícní a o několik minut posunuli začátek hry bez jakýchkoli problémů.

Plni adrenalinu jsme zasedli k šachovnicím a rozehráli své partie. Mým soupeřem byl Jiří Lešák a rozehráli jsme pro mne příjemnou variantu, kterou jsem v tomto roce hrál již po několikáté a vždy úspěšně. Měl jsem dost času sledovat zahájení na ostatních deskách. všude bylo vyrovnáno, jen u Radka Škuthana jsem dle pozice odhadoval ještě vzdálenou výhru. Jeho soupeři, panu Klátilovi se zahájení opravdu moc nepovedlo, ale přímou cestu k výhře jsem neviděl. Zaujala mne Lada, která si postavila svou oblíbenou pozici, přesunula většinu figur k útoku na královském křídle a její soupeř Jindřich Jusko měl o čem přemýšlet.

Při mé další obchůzce cca po třičtvrtě hodině hry vypadala dost nemile pozice Jirky Jiráska, který tahal za kratší konec provazu, bez pěšce a bez výrazné protihry. Petr Šťastný přišel o kvalitu, ale rozvinul silný útok na soupeře a jeho pozice vypadala nadějně. Jinde - dobrý ... jen Honza Václavík měl rovnou až remízovou pozici. Říkal jsem si, tohle vyhrávat nebude snadné. Lada měla brutální tlak, soupeř ji pustil k její hře a teď čelil následkům.

Moje partie se vyvíjela více méně pod kontrolou, získal jsem poziční výhodu, zastavil protihru soupeře, ale dále nic kokrétního zatím dělat nešlo. Při mé třetí obchůzce již Lada nehrála, ale učila se něco na pondělí do školy, gestikulací jsem se zeptal jak dopadla a ukázala palec nahoru. Vedli jsme 0 : 1. Jako druhý zvítězil Karel Orsák, když se lépe zorientoval ve střední hře, kde získal pěšce a nakonec jeho soupeř Jan Šafr nastavil dámu. Skóre pro nás 0 : 2. Nikita Koval čelil černými proti panu Purkyrtovi a hrál opravdu pěkné šachy. Prošel zahájením bez poskvrny a ve střední hře získal aktivního jezdce v nepřátelském táboře. Při přechodu do koncovky mu zůstal nezastavitelný volný pěšec, kvůli kterému soupeř musel odevzdat svou věž. Posledních cca 10 tahů hráno s věží navíc byla již "brnkačka".  Koukal jsem, že Honza si ve své partii, přeci jen vytvořil jakýsi tlak a zrovna, když jsem se šel podívat, tak jeho soupeř táhnul věží na c6, tah s nejméně pěti otazníky. Stačilo zahrát d5 ! a bylo vystaráno. Honza táhnul d5! Je poznat, že z Honzy se stává pomalu ale jistě mazák. Jeho soupeř v zahájení bez problémů vyrovnal, ale pak nevěděl co dál a výbornou pozici postupně zhoršoval až zkazil. Oproti tomu Honza si v průběhu střední hry připravil protihru která slavila úspěch.

V momentě, kdy jsme vedli již 0 : 4 mi můj soupeř nabídl remízu. Za černé nebylo co hrát a Jiří nabízel opakování tahů. Měl jsem cukání nabídku přijmout a zajistit tak družstvu výhru, nicméně Radek byl vyhraný, Petr útočil a měl tam minimálně remízu, jen Jirka Jirásek stál na prohru. Za této konstelace jsem to ještě zkusil a začal s konzumací soupeřových pěšců, zatím se jednalo jen o výměnu, nicméně po pár tazích jsem získal dva pěšce navíc. Radek mezitím vyhrál a já věděl, že již mohu i riskovat. Soupeř hrál ale velmi pozorně a držel si své protišance. Otevřel cestu na mého krále a jal se jej pronásledovat s vyhlídkou na věčné šachy :-)

Při další procházce začalo být rušno u Jirkovy šachovnice, čekal jsem jeho kapitulaci, ale kupodivu mu soupeř poskytl možnost prosadit volného pěšce do dámy, takže výhra připadla na naši stranu. Petr svou partii nakonec pokazil, když místo aby si skromně posbíral zpátky materiál, tlačil se na soupeřova krále a pak přehlédl efektní odražení svého útoku, při kterém přišel o většinu figur. Už nešlo nic dělat a musel kapitulovat. Já se se svým králem zamotával čím dál víc a cesta k výhře se mi pomalu rozplynula. Ještě to asi stále vyhrané bylo, ale představa, že se partie bude tahat ještě další hodinu mne nelákala. Nabídl jsem remízu, kterou soupeř vděčně přijal.

Podíváme-li se na výslednou tabulku, je zřejmé, že od třetí šachovnice jsme zaznamenali samé výhry tedy opravdu masakr. Gratulace všem vítězům a těším se na další kolo !!