"ŠK Chlumec B" vs "ŠK Teplice B" 4 : 4

Jeden z prestižních zápasů v KP 2 se odehrál v neděli na ústeckém Městském stadionu, kde jsme nastoupili proti ŠK Chlumec B. Toto mužstvo se pohybuje na předních pozicích tabulky a zřejmě aspiruje na postup. Náš cíl byl stanoven jasně: "Bojovat"!

V týdnu před utkáním proběhla emailová diskuze, kdy hlavně Jirka Jirásek nebyl spokojen s poněkud riskatně stanoveným termínem odjezdu do Ústí. Snažil jsem se jej uklidnit tím, že mám domluvenou cca 10 minutovou toleranci s kapitánem soupeřů, ale nebylo nic platné. Temperamentní Jirka přemluvil mostečáka Radka na dřívější rychlík. Nakonec čekali skoro půl hodiny na teplickém nádraží na odjezd aut, který jsem přeci jen o 10 minut přizpůsobil. Cesta byla fajn, nálada dobrá a touha po vítězství velká.

Chlumečtí se trochu divili, že jsme dorazili tak brzy, ale díky tomu jsme mohli začít zápas včas. Atmosféra v hrací místnosti byla velmi soustředěná, bylo jasné, že obě mužstva přikládájí utkání velkou váhu. Mluvím-li za Teplice, tak Petr Šťastný obětoval kvůli tomuto zápasu víkend na horách, já přijel na otočku z Prahy, kde jsem v sobotu odehrál dvě kola a zase pospíchal zpět na odpolední kolo Openu Praha 2019. O včasném příjezdu našich dojíždějících již byla řeč.

Po zahájení partií jsem všechny stoly obešel abych obhlédl situaci. Všude to stálo rovně, jen Lada "spadla do varianty" a stála špatně. Má partie se Zdeňkem Mittelbachem začala ne moc častou variantou caro canu, ale ze zahájení jsem vyšel relativně dobře. Měl jsem více prostoru, dvojku střelců a žádné problémy.

Asi po hodině a půl hry končil Honza Václavík vítězstvím a oznámil, že pro něj přijede maminka. Více takových hráčů !! Lada svou partii zakončila očekávanou kapitulací. Bylo vyrovnáno. Při druhém obhlédnutí šachovnic, jsem zaregistroval ztrátu pěšce u Karla Orsáka, poziční převahu u Jirky Jiráska a postupně se rozvíjející útok, který vedl Nikita na soupeřova krále. Radek Škuthan hrál jako obvykle velmi svědomitě, dlouho přemýšlel a odměnou mu byli nebezpeční pěšci, proniknuvší na nepřátelské území. Petr hrál na svého vzdáleného pěšce, ovšem na oplátku měl slabého, zablokovaného pěšce v centru, kterého obléhaly bílé figury Karla Dusbaby.

Jirka Jirásek, jak se na znuděného důchodce sluší a patří, se v partii naprosto vyřádil. Stylem start cíl svého soupeře převálcoval a naklonil vedení v zápase na naší stranu. Když cca půl hodiny po něm Nikita matil svého soupeře, začal jsem doufat ve výhru našeho družstva. Ale nebyl ještě zdaleka konec.

Ve své partii jsem se unáhlil s přechodem do koncovky a předčasně vyměnil dámy. Nakonec mi z nadějné pozice zbyl špatný střelec proti dobrému jezdci - v podstatě učebnicový příklad. A můj soupeř ukázal, že koncovkám rozumí. Na konci partie si vyžádala svou daň i únava z předešlého dvoukolového dne na turnaji a přestal jsem vidět banální hrozby. Odevzdal jsem zbytečně pěšce a pak ještě dalšího. Partii jsem musel vzdát, i tak by ta koncovka nebyla nic moc.

Po mně prohrál ještě i Karel Orsák. Dohrávaly se poslední dvě partie: Radkova a Petrova. Zatímco Radek již byl jasně vyhraný, Petr stál nešikovně. Neměl jsem čas studovat Petrovu partii, ale doufal jsem, že to uremízuje, čímž by pro nás zajistil výhru. Nedalo se nic dělat, autobus do Prahy nepočká, naložil jsem do auta ty, co už dohráli a odjeli jsme z ještě probíhajícího zápasu. Výjmečně ... normálně vždy čekáme na poslední partii a vzájemně se podporujeme, ale tentokrát jsem sám spěchal na další šachovou událost.
Při cestě do Prahy mne zastihla SMS zpráva od Jirky, že Petr partii v časové tísni prohrál. Tedy celkově z toho vyšla remíza. Bojovali jsme jako lvi, Chlumeckým jsme postup zkomplikovali a nakonec remíza s důstojným soupeřem se dá brát také jako úspěch.