Dnes v neděli 13.10. byly zahájeny také letošní soutěže dospělých a to 2.ligou. Hned 1.kolo přineslo tradiční derby Teplice - Ústí nad Labem. Pamatuji v ligové soutěži už skoro 45 let, takže vím, že naše vzájemné zápasy se vždy vyznačují úporným bojem, ale taky přátelskou atmosférou. Nejinak tomu bylo i dneska. Význam utkání byl jasný oběma týmům. Podařilo se mi dát dohromady 8 hráčů z té stabilní desítky, se kterou bych rád počítal pro všechny zápasy. Soupeři přijeli bez několika hráčů zepředu s plánovanou převahou na zadních šachovnicích, jestli to byl kalkul nebo nějaká nutnost, neumím posoudit. Výhra 6:2 vypadá jasně, ale vůbec se lehce nerodila.
Vynikajícím způsobem vstoupila do ligových bojů naše nová jednička, osmnáctiletý host Vašek Paulus. Soupeř v zahájení přehodil tahy, pak se sice snažil hru zkomplikovat, ale Vaškovi stačily tři přesné tahy, abychom zhruba po hodině vedli 1:0. Impozantní vstup, napadlo mne, jestli náhodou nebudeme letos mít na 1.desce "nového Rubeše". Pak se celkem vzato dost dlouho nic podstatného nedělo. Na 4.šachovnici Kryštof Hofman hrál stejnou variantu jako Vašek na první, jenže opačnými barvami, ale obdobnou chybu jako Vaškův soupeř neudělal a brzy srovnal - je vidět, že novoborští mají tuto variantu nacvičenou dobře. Kryštofův soupeř sice získal pěšce, ale vzniklá koncovka nestejnobarevných střelců byla totální remis - 1,5:0,5. Pak úplně nevím, v jakém pořadí se končilo, ale po v zásadě klidné remíze p. Gallika a trošku divočejší, ale také remíze Davida Krále vyhrál Martin Krutský partii s Danem Balínem, které jsem nerozuměl už vůbec, takže po časové kontrole bylo 3,5:1,5. Nic ale rozhodnuté nebylo, protože v tu chvíli jsem byl prohraný. Šestnáctiletý Pavel Šmíd za nás loni hostoval a naučil se to opravdu dobře. Nejprve nám oběma utekla jedna taktika (mohl jsem získat pěšce), pak ale v pozici, která se mi jevila jako rovná (a asi i byla) Pavel vymyslel několik protivných tahů, dost mne tím rozhodil, před 40.tahem se obratně vyhnul i mojí dost nenápadné léčce a výsledkem byla moje chyba v propočtu a ztracený pěšec tak, že jsem přemýšlel o vzdání. Hned ve 41.tahu ale Pavel po dost dlouhém přemýšlení nezahrál tah, který jsem pokládal za něj za vítězný. Ale i po tom druhém nejlepším (který zahrál) stále měl vyhrát. Pak ale (myslím si) nepostupoval dost důrazně a umožnil mi protihru po sloupci e. Mezitím Tomáš Vaněk dokázal soupeři, že v pozicích s nestejnými střelci a těžkými figurami vyhrává ten, kdo se dostane do útoku, a vytvořil půvabnou matovou síť. Po remíze Ládi Kudrličky tak bylo 5:2 a už jsem byl coby kapitán týmu v klidu, body jsou doma i když prohraju. Soupeř několikrát odmítnul přejít do o hodně lepší (spíš vyhrané) věžové koncovky, zazmatkoval a ztratil všechen čas. V situaci, kde pořád stál líp, ale úplně zazmatkoval, pak udělal přímo hrubku a najednou jsem měl o dva pěšce víc já. Už jsem po 5 hodinách na hru skoro neviděl, ale tohle už jsem dotáhnul k výhře, za kterou mi nezbylo nic jiného, než se slušně omluvit. Jak je u mne poslední dobou obvyklé, zase jsem "vylezl z hnoje".
Vyhráli jsme tedy asi zaslouženě, ale nezaslouženě o tolik. Vstup úspěšný, ale těžší boje čekají.
