Premiéra s výhrou

K premiéře družstva ŠK Teplice B v Krajském přeboru, jsem vzhlížel s jistými obavami. Ještě v živé paměti mám první zápas před lety, kdy jsme v prvním kole dostali kanára 0 : 8 a proto jsem chtěl poskládat konkurence-schopnou sestavu. Bohužel týden před akcí se mi začali postupně omlouvat Vašek Bartoš, pak den předem volala paní Škuthanová, že je Radek pod antibiotiky a v horečkách. No a jako vrchol vší smůly cca 10 minut před odjezdem Láďa Kudrlička, že prý nemůže jet z vážných rodninných důvodů.

Objektivní důvody všichni chápeme, ale hrát v sedmi lidech se mi také nechtělo, tak jsem ještě jednou kontaktoval Škuthanovi, jak jsou na tom. Radek se obětoval, že zápas sehraje.
V Žatci se hraje opět v jiné hrací místnosti, za mých posledních 10 let již v třetí. Špatně se to hledá, je to mezi rodinnými domky vstup do dřevěných vrat. Pro ostatní týmy, které do Žatce pojedou, tak vězte že až přijedete k "Uhelným skladům" tak jste to již přejeli cca o 100 metrů.
Ve chvíli, kdy jsme to našli a Radek byl s maminkou na cestě jsem již byl klidný. V místnosti bylo teplo, nápoje k dispozici a žatečtí se k nám chovali vlídně a vstřícně. Dokonce souhlasili s tím že na Radka soupeř počká, bez běžících hodin ... díky.
Ostatní zahájili hru v cca 10:00 a na všech deskách kromě 4. (kde se čekalo) se rozehrály očekávané varianty. Po zahajovacích tazích bylo vše vyrovnáno, nikdo neskočil nikomu na špek. Při neustálých změnách v plánování sestavy jsme vlastně od druhé šachovnice předem nevěděli, jakými budeme hrát figurami a proti komu. Na mne se usmálo štěstí a soupeř zvolil jedinou variantu, kterou jsem měl den před zápasem na šachovnici. Hned v úvodu jsem získal pěšce a eliminoval soupeřův útok. Dále jsem se rozhodl hrát na jistotu a vyhnout se nebezpečí. Pan Kozlovský téměř celou partii musel bojovat o záchranu.
Radek dorazil asi s 15 minutovým zpožděním a i on si vedl dobře. Bílými figurami si udržoval, jak je jeho zvykem, mírnou poziční převahu a do žádných divočin se nepouštěl. Také Nikita na šesté šachovnici udržoval bílými dynamickou pozici s pevnou konstrukcí a nejmladší Vládík Veverka hrál proti staršímu a zkušenějšímu soupeři naprosto vyrovnanou a suveréní hru. Na osmé šachovnici náš nejnovější člen Bohuslav Kučera hrál po letech svou první partii v soutěži družstev a držel rovnou hru.
Bylo zřejmé, že nejtěžší boje budou probíhat na prvních dvou šachovnicích, kde proti sourozencům Přibylovým seděli náš Vláďa Hadraba a Petr Šťastný. Tam se od začátku tahala "teorie" a bylo nutno počkat, co z toho vzejde.
První rezultát byl pro mne překvapením, když Honza Václavík na 3. desce bodoval po necelé hodině. Prostě jeho soupeř spustil taktickou variantu, ve které Honza dopočítal tahy dále, díky čemuž získal převahu celé figury. Jeho soupeř vzdal. Tedy vím, že je Honza dobrý, ale takto snadnou výhru jsem nečekal ani u něj :-)
Má partie pokračovala více méně jak jsem si přál, jednoduše měnit figurky a pomalu přejít do lepší koncovky. Pan Kozlovský měl za pěšce jen trochu více prostoru na královském křídle, ale slabého krajního pěšáka a nic moc vyhlídky. V rozhodující chvíli kdy jsem mohl převzít iniciativu a přejít do jezdcové koncovky jsem bezmyšlenkovitě vyměnil i posledního koně a hned tušil, že spějeme k remíze. Vůbec jsem to dopoledne nebyl naladěn na počítání jezdcovky, tak jsem byl za remízu se silnějším soupeřem rád.
Mezitím mě Radek požádal, zda může i on nabídnout remízu, že se necítí moc dobře. S tím jsem samozřejmě souhlasil, protože půl bodu místo představy, že budeme hrát v sedmi, byl pořád úspěch. Remíza byla přijata a já šel obhlížet terén. Na osmičce Bohouš Kučera proti panu Horákovi zazmatkoval, dostal se pod tlak a nakonec přehlédl taktiku. Nicméně i jemu patří dík, protože naskočil do týmu na posední chvíli a jel hrát bez přípravy. Soupeři tedy srovnali stav a rozhodovalo se na zbylých čtyřech šachovnicích.
Partie Nikity byla z těch, u kterých bych nevěděl jaký volit plán hry. Spousta figur, vše několikrát jištěné téměř zablokovaná pozice. Asi měli podobný dojem i oba aktéři, protože jako další pár se smířili s půlením bodu.
Že je Sofie Přibylová silný soupeř jsme věděli a tentokrát okusil její sílu i Vláďa, jehož pozice se ve střední hře začala pomalu sypat. Sofie získala dva samostatné volné pěšce a jezdcem a střelcem podporovala postup toho nejnebezpečnějšího. Nicméně zkušenost se také počítá a Vláďa s dvojicí střelců hledal tu nesilněší možnou obranu. Po té co otevřel co nejvíce pozici a získal pro své střelce prostor v manévroval Sofii do trojího opakování pozice a vyreklamoval remízu. Byl to včerpávající výkon. Rozhodčím bylo vše zkontrolováno a výsledek potvrzen. Myslím, že všichni v místnosti slyšeli, jak mi spadl kámen ze srdce.
Naopak bratr Viktor čelil pozičnímu tlaku od Petra Šťastného a měl namále. Ocenil jsem ale jeho nasazení, když v nastaveném čase spotřeboval téměř 25 minut a pak nalezl remízu, kdy se mu podařilo vyměnit pěšce královského křídla a obětí figury zlikvidovat posledního Petrova pěšce. Tato partie byla dle mého soudu jedna z nejlepších.
Pozorný čtenář si jistě všiml, že jsem zatím nekomentoval dění na sedmé šachovnci, kde hrál náš nejmladší člen Vláďa Veverka proti panu Begymu. Nechávám si komentář nakonec, protože tato partie byla nejnapínavější. Černými hrající Vládík bez problému prošel zahájením a střední hrou, kde si vytvořil pevnou pozici s drobnou výhodou. Jeho soupeř ovšem nic neriskoval a nic nepodnikal. Vládík při přebírání iniciativy udělal jedno špatné rozhodnutí, kdy přešel do nevýhodné koncovky. Měl špatného střelce proti jezdci a panu Begymu zůstal volný středový pěšec. Černému se jej sice podařilo dobýt zpět, ale jeho soupeř získal nebezpečnou iniciativu. Aktivního krále, ale hlavně mohl jezdcem dobýt krajního pěšce a mít vyhráno. Asi se zalekl postupu černého krále, který mířil na dámské křídlo a místo zisku pěšce vyměnil poslední lehké figury. Pak ještě nedopočítal pěšcovou koncovku, kdy černý proměnil dámu o tempo dříve a zůstal mu navíc jeden pěšec. Vládík přišel na poradu, zda může nabídnout remízu, ale stav zápasu velel bojovat o výhru. A teď začalo to pravé drama. Dámské koncovky jsou velice obtížné a pan Begy přeci jen zkušenější soupeř. Postupně se s kombinovaným šachováním přibližoval králem k a sloupci, kde se černý král ukrýval před svým pěšcem a snažil se vyměnit dámy. Bohužel se bílému povedlo přiblížit králem natolik, že po případné výměně na sloupci c by držel černého v patu. Partie se dohrávala jako poslední už bylo hodně hodin, tak jsem na Vláďu gestikuloval ať nabídne remízu. Se smutným výrazem v očích zkusil poslední fintu a soupeř ... udělal hrubku. Neuvěřitelný závěr této dlouhé partie a jak poznamenal Petr, výhra byla odměnou za bojovnost.
Takže zcela proti očekávání jsme v Žatci zvítězili, když dva rozhodující body zvládli oba nejmladší členové družstva. Patří jim za to uznání a dík.