Při cestování člověk zažije mnohdy nečekané situace a jak je v nadpisu článku uvedeno, zásah shůry tentokrát obstaraly satelity GPS, které nás v Mostě prohnaly přes kopec kolem hradu Hněvín 407 m nadmořské výšky, kdy jsme na vrcholku ulice morbidně nazvané "V rokli" mysleli, že nevyjedeme. Je tam tak prudký stoupák, že jen vzpomínka na seriál Trabantem kolem světa mne donutila zařadit jedničku
a šlápnout na plyn. Dolu ulicí Hradní již to šlo samo a naštěstí jsme nikoho nepotkali v protisměru, protože jinak bychom couvali zpátky na vrchol, tak je ta komunikace úzká. No ano, ono na mapě to je kratší a navigaci je jedno, že je to kopec a horší cesta :-)
Samotnému výjezdu na zápas do Chomutova samozřejmě předcházela standardní emailová komunikace - shánění hráčů, ochotných nastoupit v neděli proti Sokolu Údlice B. Nakonec se zadařilo a na srazu se sešel silný tým. Vláďa Hadraba oznámil, že je tak utahaný z práce, že od něj nemáme čekat žádné výkony a sám sebe označil za plyšového medvěda, který bude sedět na první šachovnci víceméně do počtu (což mi přišlo vtipné). V Mostě jsme pak úspěšně na nádraží naložili Radka Škuthana a jelo se již zmíněnou cestou.
Na místo jsme i díky zkratce dorazili v ideálním čase a krátce po nás dorazili i Veverkovi. Zápas jsme zahájili po obligátních ceremoniích s mírným předstihem. Tentokrát jsem častěji než jindy obcházel stoly a mohl tím pádem sledovat průběh partií u všech spoluhráčů.
Začnu u sebe. Mým soupeřem byl Jiří Kalužný, se kterým se známe od vidění. Přivítali jsme se podáním ruky a při zasednutí ke stolu jsme si potřásli rokama rovněž. Po té rozhodčí všechny hráče vyzval k zahájení zápasu a k podání ruky. Potřásli jsme si tedy potřetí. Můj soupeř v šestém tahu přehlédl taktickou variantu a spadl do léčky, ze které jsem získal dva pěšce a od osmého tahu v partii jsem již jen uplatňoval jejich převahu. Fakticky se pak již jen hrálo o to, zda něco přehlédnu. V průběhu první půlhodiny jsem byl tedy vyhraný a na všech ostatních deskách panovala celkem rovina. Pro nás "dobrý".
Nikita na sedmé desce (hrál opět černými) stál trochu pasivně, ale situace se zdála řešitelnou.
Na Vláďovi byla únava vidět, ale z jeho výrazu zároveň vyzařoval údiv nad pozicí, ve které si proti Aleši Horákovi držel pěšce navíc, kterého bílý v zahájení buďto ztratil, nebo obětoval pro jakousi pseudo-aktivitu. Láďa Kudrlička jel pevně na jistotu, nikde žádná slabina, ale jak to tak bývá i soupeřova pozice byla pevná. Petrova partie vyšla asi z nějaké "sicilky" a byla to taková ta situace, kdy obě strany mají šance a o obě musí dávat "bacha". Nejdivočejší partii předvedl Honza Václavík s panem Koblasou. Cca po hodině hry měli rozházené figurky po celé desce, jako kdyby je vysypali na šachovnici z pytlíku a postavili je na místo kam zrovna dopadly. Nicméně po hlubším zkoumání dávalo postavení smysl a Honza držel jasnou převahu. Rád bych o Honzově partii napsal víc, ale o co lépe Honza hraje šachy o to hůře píše a dešifrovat po něm partiář vyžaduje značnou fantazii a čas, kterého se mi nedostává.
Asi po necelé hodince se přišel zeptat Vládík Veverka, zda může přijmout nabídku remízy. Mrknul jsem na pozici a nezdála se mi nijak výhodná. Všude jinde byla rovina a já měl vyhráno, tak jsem kývl. Po té co Veverkovi zase odcestovali, uzavřel smír Láďa Kudrlička s panem Nudčenkem. S rovným materiálem a nestejnými střelci se nikomu z nich nechtělo tlačit na pilu.
Já jsem stále hrál, můj soupeř se snažil odčinit chybu ze zahájení, ale pozice se stále zjednodušovala až přešla do věžové koncovky, kde se musel pan Kalužný stáhnout věží do obrany a jen čekat na exekuci. Odřízl jsem cestu černému králi, vytvořil si volného pěšce a aktivizoval věž. V posledním tahu partie černý ztrácel dalšího pěšce, po čemž kapituloval.
Vedli jsme o bod a na první a třetí desce jsme měli výhodu. Aleš Horák si při pěšcové minoritě přeci jen vytvořil volného, krajního pěšce, kterého se Vláďa trochu polekal a stáhl svou věž pod něj. Počítač zde ale ukazuje aktivní útok oběma věžemi, po kterém by získal materiál a krajního pěšce nakonec také. Bylo to zkrátka na výhru, ale na druhou stranu plyšový medvěd by nezvládl ani tu remízu a ještě bysme za něj platili pokutu, protože jej nemáme na soupisce.
Nikita Koval si neporadil s protivníkovou aktivitou věží na předposlední řadě proti panu Kovářovi nakonec musel kapitulovat. Bylo vyrovnáno, ale na dvou dalších deskách jsme stáli na výhru. Na třetí šachovnici černými hrající Petr měl najednou figuru navíc, ani nevím jak k ní přišel, asi si soupeř nedal pozor. Nicméně Lukáš Tichý za ní měl nebezpečného, volného pěšce a další dva spojené na druhém křídle. Po té co bílý došel pěšcem na sedmou řadu, nešlo dělat nic jiného, než přijmout nabídku remízy.
Radek hrající na páté šachovnici proti panu Kindlovi prošel černými pěšci středem až na třetí řadu a hrozil jejich postupem. Nechal však v zázemí dost odkrytého krále, který se nemohl ukrýt před věčným šachem soupeřových věží. Pan Kindl měl sice "nařízeno" partii vyhrát, protože už všichni viděli, že Honza Václavík je vyhraný, ale nakonec zjistil, že pozice vyhrát nelze a tak nabídl remízu, která byla s tichým jásotem přijata.
Honzovu partii jsem sledoval hlavně ke konci, kdy už jsem sám měl dohráno musím potvrdit, že Honza figurky postupně "rozmotal" a v závěrečné zteči získal figuru, se kterou nakonec hrozil prosadit proměnu pěšce v dámu. (Už ji třímal v ruce, aby soupeř věděl, co jej čeká). To pan Koblasa vidět nechtěl a vzdal.
Dočkali jsme se tedy další nečekané výhry, která nás posunula na druhé místo v tabulce. Vážení kolegové, pohledem na pořadí se pokochejme, nebudeme tam věčně. Všem díky za plné nasazení v některých případech na hranici sebeobětování a věřím, že v tomto duchu kolektivního nasazení můžeme v soutěži ještě překvapit.
