První prohra v Lounech

Utkání čtvrtého kola KP proběhlo v bojovném duchu, naše béčko sice o bod prohrálo, ale zanechalo určitě dobrý dojem pěknými partiemi a zároveň mohlo být vše jinak.
Do Loun jsme dorazili v pohodě, počasí přálo a cesta byla dobrá. Jen jsme trochu váhali kde na náměstí v Lounech zaparkovat, ale nakonec jsme se dočetli, že v neděli "zadarmo".
Lounští proti nám postavili všechno co jejich kandidátka nabízí tedy prvních osm hráčů. Nám teoreticky chyběli 3 ze základní sestavy z předních šachovnic. Přesto jsme sehráli vyrovnaný souboj.

Petr Śastný na první šachovnici hrál proti Tomáši Honsovi s přehledem a částečnou výhodou a v 27. tahu přehlédl krásný taktický obrat Df4 s motivem slabé první řady, po kterém by získal obrovskou převahu. Po dalších výměnách partie dospěla do rovných vod a k remíze.
Radek Bayer proti panu Volkovi dlouho držel bílými rovnou pozici, až se nakonec nechal nachytat ve věžové koncovce a partii prohrál.
Na třetí desce černými hrající Honza Václavík zvládl výborně zahájení, ale pak dlouho hledal plán hry, až nechal soupeře pana Kšánu spustit proti svému královskému křídlu útok, ve kterém přehlédl taktický obrat. S figurou méně ještě chvíli zkoušel najít protihru, ale marná snaha, zázrak se nekonal a Honza musel kapitulovat. Tímto zápasem nám vypadl pravidelný bodový příjem, na který jsme si již pomalu zvykli a bylo potřeba zabodovat jinde.
Tohoto úkolu se ujal Radek Škuthan, hrající na čtvrté šachovnici s Ivetou Reitingerovou. Rozehráli divočinu v zahájení, ze které slečně Ivetě zůstala věž a dva pěšci proti Radkovvým dvěma jezdcům. V průběhu partie se podařilo Radkovi zbývající věží vniknout na sedmou řadu a nastražit past, do které se Iveta nechala chytit. Po její přirozeně vypadající obraně spadla do pětitahového matu.
Na páté desce jsem vzdoroval panu Jáchymu Kolářovi. V zahájení jsme se brzy odchýlili od teorie a museli oba tvořit a tím pádem spotřebovali i spoustu času. Soupeř proti mě spustil lavinu pěšců, ale černá pozice byla stále dost pevná. Ke konci partie jsme vinou časové tísně oba bez povšimnutí prošli kolem několika "tutových řešení" a nakonec jsem získal materiálovou i poziční převahu. Stačilo jen eliminovat soupeřovu protihru, což již nemělo být tak těžké, nicméně čas nemilosrdně tikal a já dva tahy před kontrolou překročil limit. Partie byla velmi zajímavá a soupeři jsem musel pogratulovat.
Napravo ode mne Nikita nestačil na svého soupeře pana Reitingera (otce Ivety) a někdy kolem desátého tahu se dostal do potíží, které se stupňovaly a po dalších dvaceti tazích vyvrcholily nutnou kapitulací.
Dalším, kdo se ujal role zachránce družstva, byl Vládík Veverka, který s panem Majerikem sehrál důstojnou zteč a v průběhu boje získal pěšce, kterého na konci s přehledem uplatnil.
Na osmé šachovnici hrající Zdeněk Okrouhlík s panem Lančavičem prošli zahájením, střední rovnou hrou až do koncovky střelce proti jezdci, kterou nechtěla ani jedna zúčastněná strana riskovat a uzavřeli smír.
Ano, mohlo to být jinak, ale kdyby v šachu neplatí. Soupeři hráli soustředěně, dobře a měli i kapku ptřebného štěstí. Přesto našim borcům musím projevit uznání za bojovnost a poděkovat za nasazení. Třeba se štěstěna přikloní na naši stranu příště.