Bolestné sbírání zkušeností

Když jsme na začátku sezóny dávali dohromady sestavu družstva, záměrně jsme upřednostnili naše mladé - Honzu a Radka, aby se takzvaně otřískali. V nedělním zápase s Kláštercem k tomu došlo měrou vrchovatou. Z původně docela dobře rozehraného zápasu se nakonec vyklubala prohra 3 : 5, ale popořadě...

Vím, že samochvála mírně řečeno zapáchá, ale co mám dělat, když jsem jako jediný proti Klášterci zabodoval. Popíši tedy svou partii, ale zmíním samozřejmě i ostatní.

Hráli jsme v domácím prostředí vlastně dvojzápas, protože současně s námi hrálo naše "Céčko" proti KS Štětí. Jejich partite probíhaly o poznání rychleji - např. Linda Slívová prohrála během prvních pěti minut. Dostala chudinka dušený mat v caro canu.

Já jsem čelil v partii Jakubovi Šťastnému, který je naším dobrým známým a nastupuje často v druhé lize za naše "Áčko". Hrál se dámský gambit, varianta hraná snad milionkrát a ze zahájení jsme se dostali do pozice s visícími pěšci. Jakub volil ve střední hře šablonovité tahy a ze zahájení nic nezískal. Visící pěšci mohou být jak víme slabinou i hrozbou zároveň. Soupeř nezvolil dobrý plán a umožnil mi vytvořit si nebezpečného volného pěšce. Výměna figur byla rovněž výhodnější pro mne a pozice v koncovce čtyř věží, kdy jsem obsadil druhou řadu v bílém táboře byla jednoznačně výhodná pro mne. Nehrál jsem zrovna nejsilnější tahy, ale Jakub mi hrubkou umožnil dojít pěšcem do dámy, po čemž musel kapitulovat. V tu chvíli jsem si myslel "Jsem dobrej !", ale při počítačové analýze člověk rychle vystříliví.

S bodem a dobrým pocitem jsem mohl sledovat ostatní partie. Vedle mne hrající Radek Škuthan s naším bývalým hostem a (stálým) kamarádem Jirkou Jiráskem získal ve střední hře figuru navíc a kráčel cestou k vítězství. Jirka je však houževnatý soupeř s velkými zkušenostmi a důmyslnou obranou obelstil již méně obezřetného soupeře, který se asi už "viděl na stupních vítězů". Z figury navíc najednou byly jen dvě lehké figury proti věži a bohužel za volného krajního pěšce, který utíkal do dámy musel Radek nakonec dát střelce. V koncovce jezdce proti věži již na výhru nebyla šance, proto ač nerad a zdrcen přistoupil na remízu.

Na první šachovnici hráli proti sobě Vláďa Hadraba s panem Krásným Drahomírem (jedná se jméno, nikoli o hodnocení vzhledu) a jejich partie se odvíjela ve vzájemném respektu a opatrnosti, po určitém hledání skulinek a betonování obrany se soupeři shodli na remíze.

Stejný popis se hodí i na partii ze třetí šachovnice, kde hrál bílými Radek Bayer proti panu Švarcovi. Ve chvíli, kdy se shodli na remíze se určitě ještě dalo hrát dále, ale situace pro nás vypadala celkem nadějně. Petr Šťastný sice stál černými trochu "divně", ale u něj to obvykle bývá záměr, ze kterého se vyklube nebezpečný postup, kterým soupeře překvapí. Tentokrát ale k tomu bohužel nedošlo, Petra naopak překvapil tahem b4 napadajícím černou věž pan Mazánek, po kterém se již partie nedala držet.

Honza Václavík, pravděpodobně povzbuzen rapidovými úspěchy, se často pohybuje na tenkém ledě, kde soupeře někde nachytá. Bohužel při tom obvykle spotřebovává většinu svého času, což je samozřejmě problém. Když jsem přišel k jeho partii, shledal jsem velice dvousečnou pozici, v jakých se Honza cítí dobře. Pohled na hodiny mne uklidnil soupeř - pan Kozák měl něco přes třicet minut a Honza něco okolo 47. Trochu mi to časově nevycházelo, protože hráči ještě neměli odehráno 40 tahů, až později jsem si uvědomil, že u Honzy šlo o veřiny. Pan Kozák měl tedy dostatek času vymýšlet pastičky, z nichž do jedné nakonec Honza spadl. Bylo to kruté vystřízlivění a Honza opravdu rád nebyl. No šachy nás učí pokoře ...

Nikita Koval si tentokrát pohlídal svou hru a nic nepokazil, nicméně stejně si vedl i jeho soupeř. Při obligátních výměnách a vyrovnané pěšcové struktuře, neviděla ani jedna strana možnost výhody a soupeři se shodli na remíze.

Jako poslední se dohrávaly partie na druhé a osmé šachovnici, bohužel v té chvíli již obě prohrané. Petr ještě zoufale hledal nějaké finesy, jak se vyvléknout z prohrané koncovky, ale nic tam objektivně nebylo. Na osmičce hrající Vládík Veverka, stál celou partii vyrovnaně a dokonce měl dvojku střelců. Oba soupeři spotřebovali většinu času a před časovou kontrolou se pustili do výměn, ze kterých ale vyšel lépe bílý. Pěšec navíc by po výměně věží a nestejných střelcích ještě nic neznamenal, ale pan Gruss se zkušeně výměně vyhnul a svázal soupeřovu věž a krále na základní řadě. Postupně a trpělivě vylepšoval pozici až do chvíle kdy již nebylo co hrát a Vládík musel vzdát.

Naši mladí dostali za uši a zkušení borci tentokrát moc nepředvedli ... tedy až na mne ;-) (prosím použijte osvěžovač vzduchu).