Bohužel tentokrát přinášíme velmi smutnou zprávu. V úterý 14. září 2021 nás opustil expředseda našeho oddílu, pan Josef Obršál.
Budeme stále vzpomínat na věčného optimistu. Na našeho bývalého předsedu, který byl rozeným diplomatem. Na obětavého organizátora turnajů menších i větších, simultánek i propagačních šachových akcí.
Na nadšeného šachistu, který nejradši hrál tu svoji KPIII, rád se scházel za šachovnicí s přáteli. A když bylo potřeba, nahodil oblek a šel předávat ceny vítězům teplických turnajů. Na nadšeného turistu…..když jsem ho potkala ještě celkem nedávno, chystal se na výlet na Fláje, líčil mi, že v klubu milovníků vycházek a túr je prakticky jediným mužem, v tom je ten rozdíl mezi turistikou a šachovými akcemi.
Vzpomínám, jak chodil obětavě chystat turnaje, pomáhat s mládeží.
Vždy jsme na něj halekali….,,Předsedooooo!“ a z úcty jsme tak na něj volali i v době, kdy už předsedou našeho oddílu nebyl, když už požádal, ať to po něm převezmou ti mladší. I pak navštěvoval aspoň jako neaktivní hráč a divák naše turnaje, popovídal s přáteli a už zase uháněl dál, třeba na oslavu narozenin pravnučky, o které nám nadšeně vyprávěl.
Ovšem tím nejzasvěcenějším z nás, kdo může na pana Josef Obršála, je náš současný předseda Radek Bayer:
,,Poznal jsem ho poprvé na 10.ročníku MAD, kdy ho přivedl tehdejší ředitel turnaje a předseda klubu TJ Glavunion Teplice, František Vašíček. Pepa sehrál svůj první mistrovský turnaj a získal 1,5bodu. Bylo vidět, že je amatér, co má ale šachy rád. Navíc jsme zjistili, jaké má bohaté organizační a manažerské zkušenosti...a toho jsme také využili. Stal se po Františkovi naším novým předsedou klubu, zastával tu funkci celých 6 let. Pomáhal s tréninky dětí, dělal kapitán v KP3. Určitě jste ho také postřehli jako ředitele MAD a OPEN TEPLICE.
V posledních 10 letech už se ale z šachového života stáhl, hrál již jen v omezeném míře v soukromí. O to víc jsem se s ním rád vídával při pravidelných mariášových kláních. V této hře vynikal, řešil zápletky této karetní hry i neortodoxními prvky, někdy jsme mu sedli na lep a on vyhrál i betla s plonkovým esem. To se nám vždy od srdce zasmál. Pověstné bylo také jeho shrábnutí drobných centů, když se k nim nikdo neměl...úklid je prý potřeba Taktéž si pamatuji, že jako důchodce byl velmi činný v organizaci zájezdů a výletů. Dokázal oběhat a získat prostředky z města, kraje i ministerstev. Obětoval této činnosti většinu svého času, za toho ho ale jeho "děvenky", jak jim říkával, opěvovaly a byly rády, že za ně udělal tu černou práci. Vím, že v posledních několika letech bojoval s těžkou nemocí, svou životní touhou a odhodláním, ji překonával...nakonec ji ale podlehl...tuhle jedinou prohru mu ale za ta krásná léta strávená v jeho společnosti odpustím...Pepo, měj se hezky v tom šachově-mariášovém nebi a pořádně to tam oflekuj!
