Mimořádně povedený vstup do sezóny zažívá družstvo A ve 2.lize. Papírově druhý nejslabší tým je aktuálně na druhém místě tabulky jen o skóre za vedoucím Karlovarským šachklubem Tietz A. Shrňme, jak k tomu všemu došlo:
1.kolo 17.10. ŠK Teplice - Karlovarský šachklub Tietz B 4,5:3,5
2.kolo 7.11. Český lev Kolešovice - ŠK Teplice 3,5:4,5
3.kolo 21.11. ŠK Teplice - Sokol Údlice 4,5:3,5.
V prvním kole se tedy utkaly dva papírově nejslabší týmy a oba kapitáni to věděli, proto snahou bylo nastoupit v co možná nejsilnějších sestavách. Delší dobu se vývoj utkání točil kolem remízového stavu, chvilku jsem měl i obavy. Nepovedla se partie Emilovi Jeníčkovi, který hrubou chybou ztratil figuru. Na situaci naštěstí zareagoval David Král, který svého soupeře postupně přehrával až přehrál. Lepší se jevila partie Jakuba Šťastného proti také dorostenci Očenáškovi, ale jak takovou pozici vyhrávat? Naopak se postupně zhoršovala pozice Vaška Pauluse na 1.šachovnici. Moje partie na 2.šachovnici a partie Vaška Říhy a Ládi Kudrličky se točily kolem roviny a tak taky postupně skončily. Na závěr jsem trochu zariskoval, když jsem viděl vedle sebe na první šachovnici předpokládanou prohru. Připustil jsem soupeřovi protihru, což jsem asi neměl. Získal jsem pěšce, ale soupeř si udělal nebezpečného "volňáska" podporovaného králem. Závěrečná pozice byla vynuceně remízová. Po prohře na 1.desce přišla příznivá zpráva z 8., kde Jakub manévroval, manévroval až vymanévroval výhru.
Za stavu 3,5:3,5 bylo jasné, že zápas dopadne tak, jak skončí nesmírně komplikovaná partie na 3.šachovnici. Martin Krutský obětoval figuru za tři pěšce, soupeř ale hrál výborně a partie se klonila tu na jednu stranu, tu na druhou, remízu ale nechtěl ani jeden. Martina bych si ale dovolil nazvat hrdinou dne. Soupeře "přepočítal", figuru získal zpět s malým přídavkem jednoho pěšce navíc a i když soupeř ještě mohl vzdorovat, po této své chybě se zřejmě rozsypal, udělal další a Martinovi se povedlo dotáhnout partii do vítězného konce.
Velmi komplikovaná byla logistika na 2.kolo, troufnu si říct, že něco takového jsem dlouho nezažil. Už při prvním kole se mi omluvil Jarda Říha z důvodu časové kolize s jinou jeho aktivitou. Další problém nastal, když jsem se dověděl, že hrajeme bez prvního hráče, protože Vašek Paulus nastupuje za svůj mateřský tým 1.Novoborský ŠK v extralize. Prosím podívejte se na jeho sobotní partii s IM Studničkou, to stojí za to. A vyhrál i v neděli. Nedosti na tom, v pátek mi oznámil Láďa Kudrlička kontakt s covidem a prakticky současně i Martin Krutský, že covid sice nemá, absolvoval PCR test, ale je mu tak špatně, že prostě hrát nemůže. A tak jsme jeli jen se čtyřmi hráči základní sestavy. A jak zorganizovat dopravu, aby se kolegové v Praze našli a poznali ... Dopadlo takto: Já jsem odjížděl v 6:33 ranním vlakem do Lovosic, kde mne vzal do svého auta Míra Gallik. Na jednom konci Prahy jsme před domem kde bydlí nabrali Tomáše Vaňka a pokračovali různými ulicemi a uličkami prakticky přes celou Prahu, kde na konečné metra Zličín jsme se setkali s Kubou Wichsem a po krátké přestávce pokračovali po D6 směr Kolešovice. Zvládnout tohle a ještě v plánovaném časovém limitu, bez navigace ani náhodou. Emil Jeníček v Teplicích vzal Davida Krále a Frantu Bublíka a jeli nejkratší cestou k soupeřům, Jakub Šťastný to měl tentokrát nejblíž a na místo ho dopravil brácha. Po obdržení dvou SMS jsem už byl o hodně klidnější, že tuhle komplikaci máme za sebou.
Věděli jsme, že posily soupeřů velmistři Petr a Neuman (asi) budou hrát extraligu, ale i tak soupeř měl náhradu. Z důvodů výše uvedených jsem musel hrát na 1.šachovnici a proti mne FM původem z Ruska. No nazdar... A jak jsem zjistil až doma, součet ELO u soupeřů vyšší než náš o 740, tedy téměř 100 na každé šachovnici ...
Tento zápas se kupodivu ale vyvíjel poměrně dobře. Kuba Wichs v sicilské obětoval kvalitu za centrálního pěšce a rozbití soupeřovy rošády a zcela ho zničil. Když v dobré pozici Tomáše Vaňka nabídl kapitán soupeřů Wasserbauer Mírovi Gallikovi remízu, nebyl důvod odmítnout. Tomáš zakrátko partii vyhrál, další bod přidal Kuba Šťastný. Ale soupeři zakontrovali na 3. a 8.šachovnici. Na třetí neměl Emil Jeníček připustit výměnu dvou figur za věž a dva pěšce, soupeřova krajního pěšce pak nešlo udržet. Co se dělo na 8. přesně nevím, Franta Bublík podle vlastních slov stál dobře. Já jsem byl v podstatě přinucen ke strategii s králem v centru, ale špatně to nebylo. Ve střední hře jsme oba udělali pár nepřesností a po 40. tahu já měl sice kvalitu, ale soupeř tři nebezpečné volné pěšce. Za ty se mi podařilo vyměnit svého jezdce a partie přešla do koncovky, kdy já měl dvě věže a celkem 3 pěšce proti soupeřově věži dvojici střelců. Domníval jsem se že to vyhraju když jednu věž soupeři vyměním, ale to on věděl taky a účelně tomu bránil. Nechtěl jsem pustit soupeřova krále dopředu k mým pěšcům, v důsledku čehož jsme opakovali tahy. Až doma jsem zjistil, že právě tohle jsem měl udělat, protože bych jednoho ze střelců zlikvidoval a téměř jistě vyhrál. To jsem ale po skoro 5 hodinách hry se silným soupeřem neviděl, nejspíš taky únava už sehrála své - viz výše. Tato remíze jistila bod, ale bude líp? Ano, bylo. Soupeř Davida Krále mořil v remízové věžové koncovce 110 tahů, ale neumořil. Pozici dali za remis v situaci věž proti věži a pěšci, která je jako remízová ve všech učebnicích. Díky mé cestě do Lovosic vlakem jsem mohl jet domů Emilovým autem, jinak bych musel pro své do Lovosic. Na zpáteční cestě jsem tak mohl konstatovat, že jsem věžové koncovky neučil 40 let zbytečně - David prostě ustál.
Předchozí kolo mělo nepříjemnou dohru, protože po týdnu jsem dostal od kapitána soupeře informaci o výskytu covidu. Zřejmě od někoho z jejich družstva B, které tam hrálo současně krajskou soutěž, ale to už asi nikdo nezjistí (hygiena se ani po 15 dnech neozvala). Informaci jsem ihned rozmailoval všem co v Kolešovicích byli s doporučením jít na test. Sám jsem po konzultaci s mojí doktorkou udělal totéž hned v pondělí a současně jsem se odhlásil ze středečního rapidu v Chomutově, byť výdobytky z mých předchozích umístění dávno došly a pytel brambor tedy holt budu muset koupit. Pokud se v budoucnu vyskytne podobný problém, všem doporučuji totéž. Negativní výsledek mi přišel kolem půlnoci z úterý na středu po asi 33 hodinách od odběru.
Ke třetímu kolu k nám přijeli přátelé z Údlic. V nejsilnější možné sestavě, protože po dvou prohrách už "museli". Chyběl jim jen Honza Šlampa, který studuje tento semestr ve Francii. Tentokrát se mi omluvil Míra Gallik, který si (pravděpodobně tedy z Kolešovic) přivezl covid. Přejeme co nejrychlejší uzdravení. Nečekaně se mi omluvil i Jarda Říha a tak jsem povolal naše mladé opory, Jakuba Šťastného a Honzu Václavíka. Jak se později ukázalo, dobře jsem udělal. Jakub výzvu přijal dokonce i poté, co se v sobotu večer vrátil z náročného devítikolového polofinále MČR juniorů. Do toho všeho se ještě omluvil i Zdeněk Okrouhlík coby rozhodčí, třetí noční šichta po sobě už je fakt moc, člověk někdy spát musí. I tady pomohla mládež, zaskočil Radek Škuthan - díky.
Na rozdíl od zápasu v Kolešovicích se tenhle zápas dobře vůbec nevyvíjel. Partie se hrubě nepovedla Davidu Královi, brzo ztratil dámu, dvě lehké figury nebyly plnou náhradou a asi po hodině jsme prohrávali. Při pohledu na ostatní šachovnice jsem to viděl asi tak, že dostaneme šestku. Naplňovat se mé obavy začaly poté, když Láďa Kudrlička přehlédl ne moc viditelný dvojí úder a nulu jsme zaznamenali i na první šachovnici, kde Vaška Pauluse přehrál Ondra Toman, který letos hraje famózně - sám jsem to v 1.kole KP pocítil na své kůži. Za nás zakontrovali pouze Emil Jeníček matovým útokem a Jakub Šťastný, který se lépe zorientoval v pozici která se otevřela a soupeři odšachoval dámu. Za stavu 2:3 dostal remízovou nabídku Martin Krutský a po chvilce jsem ji dostal i já, poté co jsem celou partii bránil trochu horší pozici. Bylo jasné, že Martin musí hrát dál, pozice přešla do věžové koncovky, která byla od pohledu spíš remízová než vyhraná, ale hrát se dala. Zato moje pozice byla 0,00 i podle mašiny. Nechtělo se mi, na můj dotaz jak to stojí mi soupeř Jirka Horák odpověděl že blbě pro nás, ale co s tím chci dělat... no bohužel opravdu nic, 2,5:3,5 a opět drama. Jenže se Šťastným koncem. Martin koncovku dokázal vyhrát, rozhodovalo se na poslední šachovnici. Nejmladší člen našeho týmu Honza Václavík dokázal komplikovanou pozici vyhrát, čímž se vítězství překulilo na naši stranu ...
Týmu díky a naší mládeži (Martin, Jakub, Honza) zvlášť.
Vypadá to, že letos jsou bohové našemu snažení příznivě nakloněni. Kéž to tak zůstane.
Článek teď, před 21:30, dokončen.
