O uplynulém víkendu se završily celoroční boje v soutěžích mládežnických družstev, v naší skupině 1.ligy mládeže posledními 3 koly. Po předchozích 8 kolech jsme měli soutěž výborně rozehranou, s jedinou prohrou z lednového srazu a 21 body jsme odjížděli do Karlových Varů jako vedoucí tým soutěže. V těsném závěsu jsme ale měli za sebou dva papírově silnější soupeře, a to „B“ družstva špičkových extraligových týmů Desko Liberec a Siesta Labs Unichess (Praha) a také tým Karlovarského šachklubu Tietz, který nás jako jediný porazil.
Matematika tak byla jasná – uhrát alespoň 7 bodů, tedy dva ze tří zápasů vyhrát a ve třetím uhrát minimálně remízu 3:3. Na skóre v případě prohry se spoléhat nedalo, liberecký tým byl po 8 kolech jen o jeden bod za námi a dalo se s ohledem na to, jaké měl soupeře předpokládat, že bude vysoko vyhrávat.
Komplikace nastaly ještě dřív, než se vůbec začalo. To se totiž ukázalo, že z různých důvodů nás pro tento sraz neposílí žádný z hostů. Do Karlových Varů jsme tedy odjeli pod vedením Petra Slívy a mým v sestavě Honza Václavík, Vláďa Veverka, Lada Semová, Petr Vyslyšel, Jonáš Burger, Linda Slívová a Dominik Hübl, tedy i s jedním náhradníkem.
V sobotním dopoledním kole nás čekal tradiční soupeř mládežnických klání ŠK Spartak Chodov. Papírově o něco slabší a v soutěži se zachraňující, ale moje dlouholeté zkušenosti mi říkají, že takovéto týmy jsou často schopny výkonů až neuvěřitelných. To se také brzo začalo ukazovat, zápas se mi celkově nejevil zrovna příznivě rozehraný. Dominik partii rozehrál aktivně, získal dvojici střelců. Pěšce, kterého soupeř sebral Dominik rychle odebral zpět a určitě stál lépe. Pak to však uspěchal, místo ústupu napadeným střelcem sebral dalšího pěšce, ale soupeři rozehrál věž a najednou byl jeho král v matu. Stav vyrovnala pěkným útokem Linda Slívová proti Nikole Kůsové, která na MČR v Luhačovicích stejně jako Linda získala bronzovou medaili, jen o věkovou kategorii níž. Petr Vyslyšel sebral pěšce a jevilo se, že ho získal, soupeř ale našel rafinovaný tah Da4 a po chvíli se ukázalo, že to je vlastně obráceně. Petr tedy našel ještě výmluvu jak neztratit figuru, ale zůstal bez pěšce a ještě s horší pozicí. Ve snaze vyrobit aspoň nějaký tlak ale spáchal hrubku a soupeři zase vedli. Nicméně nechybovalo se jen na naší straně, Lada prohřešku soupeře také využila a srovnala. Soupeř Vládi Veverky zareagoval na francouzskou od začátku nejklidnějším možným způsobem ve zjevné snaze partii zremizovat. Pak však nepokračoval přesně, Vláďa získal pěšce, vynutil výměny figur a v pěšcové koncovce soupeře hezky vytempoval. Za této situace (3:2) zahrál za tým Honza, který v mírně lepší pozici soupeři hostujícímu zde z Litoměřic nabídnul remízu, ten ji přijal a první tři body byly doma.
Na odpolední zápas proti papírově nejtěžšímu týmu Unichessu jsem sestavu prostřídal, místo Dominika nastoupil Jonáš a Linda se tak posunula na 6.desku. Obavy z nutnosti nespoléhat se na skóre se začaly naplňovat hned od začátku, liberečtí vyhráli v souběžně hraném srazu ve Varnsdorfu nad výrazně nekompletním „B“ družstvem Spartaku Ústí nad Labem 5:1 a rázem na skóre byli před námi. Tady se přiznám, že jsem z odpočinkové klubovny do hrací místnosti (ano, pořadatel srazu ŠK Karlovy Vary vytvořil mládežníkům ke hře opravdu vynikající podmínky!) radši moc nechodil a nervy jsem měl napjaté jak struny… Ani tady zápas nezačal dobře. Lada postavila komplikovanou pozici s opačnými rošádami, v útoku ale byla pomalejší, v centru navíc zapomněla na jezdce, který byl posléze obklíčen a chycen. V dívčím souboji pak už Emma Dobsa výhodu zužitkovala. Naštěstí rychle vyrovnal Petr, který sice ze začátku (opět) ztratil pěšce, aktivní hrou ale rychle získal kvalitu a vyhrál. Na stav 1,5:1,5 zápas posunul Jonáš, který si se soupeřem vzájemně rozbil pěšcovou strukturu „na padrť“ a výsledkem bylo skoro vzájemně vynucené opakování tahů. Velice špatná ale v této chvíli byla pozice Lindy, tam jsem se obával, že prostě rychle dostane mat a také Vláďa měl o pěšce méně, byť za něj jeho figurky projevovaly velkou aktivitu. To po nějaké chvíli také vyústilo ve zpětné dobrání pěšce, přechod do čtyřvěžové koncovky a také asi oboustranně vynuceným opakováním tahů. Za této situace se jako správný lídr projevil Honza, ve velmi komplikované pozici soupeře přehrál a získal pro tým veledůležitý třetí bod. K tomu nakonec Linda ještě našla velmi důmyslnou obranu, sice odevzdala pěšce, ale její král unikl do bezpečí a figury se rozehrály. Soupeř Lindinu nabídku na remízu vytrvale odmítal, asi taky kvůli Lindině velké časové tísni, po chvíli to ale vypadalo, jako když na výhru hraje spíš Linda. Nakonec tedy remíza po 77 tazích, takže budu mít co psát. Naše možná trochu šťastná, ale poctivě vydřená výhra způsobila to, že ono 3:3 stačí v posledním kole.
Ubytování zařídil Petr Slíva v hezkém a na Karlovy Vary i cenově přijatelném hotelu Boston. Ten se nachází v lázeňské zóně, kam je normálně zákaz vjezdu. Oblast také v sobotu večer byla ostře hlídaná policisty městskými i státními. Těžko říct, jestli obecně kvůli tomu zákazu vjezdu nebo kvůli pravoslavným velikonocům. Cestou na hotel jsme minuli nádherně nasvícený pravoslavný chrám svatých Petra a Pavla. Naše dvě auta také policisté zastavili, ale po vysvětlení kde jsme ubytovaní, jsme mohli v klidu dál. K pohodě určitě přispěla i večerní procházka, ze které je i přiložená fotografie.
Po snídani přímo v hotelu jsme dobře naladěni vyrazili na poslední kolo, které se hrálo v Chodově. Moje výzvy k odpovědnému přístupu opravdu padly na úrodnou půdu. Nastoupili jsme opět s Jonášem a zápas se i přes moji nervozitu od začátku jevil dobře. První bod vybojoval právě Jonáš, který už ze zahájení vyšel s pěšcem více. Jeho soupeřka se pak do pozice zamotala tak, že Jonáš ji během několika tahů všechno pobral a partii zakončil matem. Petr Vyslyšel využil okamžiku, kdy soupeřovy figury nestály optimálně, k výhodnému otevření pozice, malou kombinací získal figuru a zakrátko i partii. To už akcie stouply na velmi vysokou hodnotu za situace, kdy stačí bod ze 4 partií a ještě k tomu se všechny čtyři jeví příznivě. Vláďa Veverka zvolil docela dost optimistickou strategii, nechal krále v centru pod krytem svých střelců, obětoval k tomu ještě i pěšce a začal dost brutálním útokem tlačit na soupeřova krále. Jeho dáma potřebovala hodně tahů, než králi přišla na pomoc. To se jí sice nakonec povedlo, Vláďa ji vyměnil za obě své věže a bílá dáma spolu s pěšci dokonala dílo. Krátce po 13.hodině jsem tak mohl začít rozesílat vítězné SMS-ky „Vedeme 3:0! Je to doma!!!“ Čtvrtý bod přidala Linda, která kdesi získala kvalitu, kterou po chvíli vrátila za přechod do vyhrané pěšcovky. Protože se vyhraná jevila v tu chvíli už i partie Honzy, Lada strašně moc chtěla „kanára“, ale soupeř se tlaku ubránil, takže remis. K vítězství partii dotáhnul jako poslední i Honza, tudíž na závěr 5,5:0,5.
Co říct k celé sezóně. Pokud by mi na začátku někdo tvrdil, že tuhle soutěž vyhrajeme, tak bych odpověděl, že se čistokrevně zbláznil. Musím ale všem vyslovit poklonu a dík celému týmu. Kluci i slečny vytvořili vynikající partu, což asi rozhodlo. Tak se celé roky hrálo za Teplice. Dík patří Honzovi za 9 z 11 na 1.desce, stejně tak Vláďovi za stejný výsledek na druhé. Petr Vyslyšel uhrál 7,5 z 9, velmi spolehlivý první náhradník či spíš pendlující Jonáš Burger 5,5 ze 6, přímo brutální je výsledek Lindy – 8,5 z 9 bodů. Host Jirka Kleker bohužel sehrál jen 5 partií (4,5 bodu), druhý host Vítek Machka jedinou. Bohužel nám skončil Jakub Češpiva, který sehrál jen povinné dvě partie. Nejde ale zapomenout i na ostatní, kteří byli vždy připravení jako náhradníci, kdyby se na poslední chvíli něco zvrtlo (nezapomínejme, že i tato sezóna byla poznamenaná covidem) – i to je pro tým důležité. Jsou to Dominik Hübl, Tymo Bytko a Vojta Bartoš.
