V prvním kole KP2 nás čekal papírově těžký soupeř, který nás značně převyšoval jak zkušenostmi, tak i v ratingu. My navíc nastupovali bez dvou předních hráčů a museli sáhnout do hloubky rezerv. Nicméně, dle filozofie našeho "Béčka" si mají zahrát pokud možno všichni a hlavně mladí za účelem získání zkušeností. Hlavním motivem má být radost ze hry.
S tímto vědomím jsme přivítali v neděli ráno kolegy z Mostu a bez komplikací zahájili hru. Svou zápasovou premiéru si odbyl Petr Slíva - otec Lindy, který po dlouhém šachovém půstu opatrně vybojoval remízu s panem Hořanem. Další půl-bod přidal Jonáš Burger, který pohotově zaskočil a zalepil sestavu na osmé šachovnici. Měl sobě rovného soupeře a výsledek partie odpovídá jeho zodpovědnému přístupu. Díky.
Proti mně nastoupil pan Kameník - tedy jednička v soupeřově týmu a totálně mě v zahájení přehrál. Stál jsem většinu partie zcela prohraný a jen čekal na vhodný okamžik, kdy partii vzdát. Hrál jsem prakticky bez dvou figur a protihra, kterou jsem předstíral na královském křídle, byla jen zdánlivá.
Mezitím se však začaly dít věci. Petr Vyslyšel prokázal skvělou přípravu a černými rychle vyrovnal hru proti panu Šeblovi. V partii pokračoval aktivně i ve střední hře, tlačil na soupeře, který se dopustil několika oslabení a nakonec po 27 tazích získal Petr figuru. Uplatnění převahy mu již nečinilo žádné potíže a do "družstevní kasičky" přinesl celý bod a vedení v zápase.
Stejně pěkně si počínala i Linda Slívová, která hrála pěknou partii řekl bych dle správných šachových zásad jako jsou vývin figur, obsazování středu, získávání prostoru a obsazování volných sloupců. Pronikla až na soupeřovu sedmou řadu a tlakem jej přinutila k chybám. Po té co sebrala panu Klimešovi jezdce, soupeř vzdal. To nám navýšilo vedení již na dva body a to ještě stál na výhru i Vláďa Veverka.
Vláďova partie se také nesla v duchu start - cíl, kdy po dobrém zahájení získal prostorovou převahu a kolem dvacátého tahu matový útok. Soupeř, kterým byl pan Volák Dalibor, dal raději při obraně dámu za věž, což samozřejmě nebyla pro něj žádná velká perspektiva. Konec partie byl také působivý, kdy Vláďa eliminoval výměnami a vrácením části materiálu veškerou protihru soupeře s přechodem do vyhrané pěšcovky. Najednou bylo skóre 4:1 a stačila by nám půlka k výhře zápasu.
Bohužel slabší chvilku si vybral náš Bohuslav Kučera, který se jakoby ztratil v zahájení a pak se sérií chyb dostal do prohrané pozice. Pan Šala Dalibor ukázal přehled a rozvahu a vítězství si nenechal ujít.
Poslední dvě partie, které se dohrávaly, byla ta moje s panem Kameníkem a Radka Śkuthana s panem Krajícem. V mé partii se zjednodušovalo. Konečně se mi povedlo rozehrát zazděného jezdce, který udělal svou práci tím, že vyměnil černého bělopolného střelce, čím soupeř přišel o výhodu dvojice střelců. Nicméně stále měl volného vzdáleného pěšce, který mu zaručoval výhru. Po několika manévrech jsem rozehrál i poslední zazděnou figuru, což byl černopolný střelec, který začal kontrolovat možný postup volného pěšce soupeře. V této fázi se pan Kameník dopustil chyby, když chtěl hrát na jistotu a aktivoval si svého krále. Stále sice v dobré pozici, ale přenechal mi několik důležitých temp, díky kterým mi začala hrát věž i střelec. Partie se lámala, po mém šachu věží, který soupeř překryl střelcem. Šel jsem okamžitě na výměnu střelců, protože soupeř musel dobírat pěšcem, který se tím pádem posunul blíž do středu a již nebyl hrozbou. Zde došlo k zajímavé situaci, kdy po 3 dalších tazích soupeřovy věže se objevila pozice, ve které jsem mohl vyhrát. Stačilo zaútočit na nechráněné slabé pěšce dámského křídla, jenže vidina remízy mne po celém průběhu partie zaslepila a já volil bezpečí. Koncovka se již nedala vyhrát ani za jednu stranu a po dlouhém čekání na výsledky dalších partií jsme se shodli na remíze.
Půlka bodu - ta vyhrávající byla doma a Radek dohrával poslední partii. Jeho pozice vypadala v průběhu celkem nadějně, tlačil věžemi na pěšce dámského křídla soupeře, ale průlom se nekonal. Nakonec si Radek zazdil věž vlastními pěšci a hrál tak prakticky bez ní. Pozice však byla zcela uzavřená, jediný možný vchod hlídal černý král a po dlouhém průběhu pan Krajíc přistoupil na remízu, když neviděl nikde možnost zesílit tlak.
Překvapivě jsme tedy vyhráli 5 : 3
Všem zúčastněným děkuji za pěknou hru, snad jste si to užili lépe než já a těším se zase na příště.