Minulou neděli čekal céčko soupeř z teplické periférie - "Bystřanští jezdci A". Litovali jsme, že nehrajeme tentokrát jako hosté, protože bychom ušetřili na benzínu a do Bystřan došli snad i pěšky. Toto privilegium bylo tedy přáno našim soupeřům, kteří dorazili pár minut před desátou hodinou, do naší vyhřáté klubovny a připraveným elektronickým šachovnicím.
Před zápasem jsme se v družstvu vzájemně varovali, abychom nepodceňovali "papírově" o něco slabšího soupeře, protože jak víme, štěstěna bývá vrtkavá, zvláště když se soupeř vyburcuje k maximálnímu výkonu. Navíc jsme se den před utkáním dozvěděli, že nastupujeme oslabeni o druhou šachovnici, že krom Petra Šťastného hrajeme všichni obrácenými barvami. Navíc Petr sám se necítil ve své kůži po prodělané viróze. Na poslední šachovnici zase chyběl Pavel Kirs, mezi námi přezdívaný "Bobby, který dělá body". Jen Milan Křehla v mailové komunikaci avízoval své bojové odhodlání s úmyslem soupeře rozsekat, což nakonec opravdu realizoval.
Zápas započal přesně, jen u čtvrté šachovnice došlo k malé výměně názorů, když si náš kapitán Milan Maščák rovnal figury v čase, kdy mu již běžely hodiny, a byl na to upozorněn soupeřem. Bylo zřejmé, že to pan Malý myslí s nadsázkou a netrval by asi na striktním dodržení pravidel, ale náš kápo to vzal jako výzvu a zahrál 1. h3 ... s replikou, že je mu jedno kterou figurou začíná. Zajímavé, jak je vidět tak i v krajské soutěži dochází k psychologickým bitvám.
Po cca půl hodině skončila partie na poslední šachovnici, kde se dva šachoví veteráni pan Obršál s panem Köchertem dobrali k remízovému stavu. Jako náhradník tedy pan Obršál nezklamal a v následujících dvou hodinách jsme mu byli vděční za toho půl bodu.
Další partie sice dopadla pro nás výborně, když Milan Křehla, jak slíbil, svého soupeře opravdu "rozsekal na hadry" !! Partie se mi velmi líbila při naší odpolední analýze a označil jsem ji jako nejhezčí v zápase. Je ale nutno přiznat, že soupeř mu svým počínáním dovolil krásné tahy, když Milan sbíral stále stejným střelcem soupeřovy pěšáky. Pan Vašíček opravdu neměl den a přehlížel všechny vazby včetně té poslední, která vedla do matu.
Tím ale náš optimismus končil. Jednotlivé souboje se promítaly na plátno a tak jsme mohli pohodlně sledovat stav zápasu. Nevypadalo to vůbec dobře. Na čtvrté šachovnici vedle mě Karel Orsák stál na prohru, Milan Maščák se nechal vmanévrovat do velmi pasivního postavení, povolaný náhradník Zdeněk Okrouhlík měl materiál v mínusu, když obětoval podle nás nekorektně figuru za útok. Moje partie byla z počátku dost vyrovnaná, na první šachovnici Petr nešťatně koukal na vyrovnanou hru černého a vědom si nutnosti získat bod přemýšlel, až se z něj kouřilo. Jirka Jirásek na druhé, měl o pěšce méně, ale alespoň trochu aktivity.
V dalším průběhu utkání vzdal Karel beznadějnou pozici, Jirka Strašlipka hrál výborně a bod si zasloužil. Skóre se tak srovnalo a při pohledu na Milanovu pozici na mne šly mrákoty. V mé partii, ale došlo k obratu, když se pan Černý v pozici trochu zapoměl a jal se tahat stále stejným jezdcem. Možná to bylo ze solidarity k názvu klubu, ale pro danou situaci se to ukázalo nevhodným. Zesílil jsem pozici, namířil všechny figury na královské křídlo a začal postupovat centrálními pěšci. Černá obrana se rozpadla, bílá dáma vnikla na sedmou řadu se šachem, bílý pěšec se probil na sedmou řadu také, soupeř vzdal.
S Milanem Křehlou jsme pak sledovali další dění a šeptem jej glosovali. Náš kapitán stál pravda bídně, ale najednou mu soupeř dovolil vyměnit svého dobrého střelce za koně a Milan našel krásný postup pěšce, který bílé figury vysvobodil z pasivity a okamžitě změnil situaci na bojišti. Stále koukáme s (druhým) Milanem na Zdeňkovu partii a doufáme, že mu volný pěšec poskytne trochu kompenzace k rozhození soupeře. Jeho soupeř pan Lasík si nakonec zazdil svého jezdce na kraji šachovnice a nenašel nic proti aktivním věžím, kterými jej Zdeněk začal decimovat. Musím nyní poznamenat, že po analýze počítačem, se ukázala Zdeňkova oběť jezdce naprosto v pořádku, korektní, a celá partie byla hrána jako z partesu. Ač jsme to nikdo z nás (nejspíš asi ani Zdeněk sám) netušili, partie byla po oběti jezdce vyhraná. Našli jsme sice v hospodě ještě trochu silnější pokračování pro bílého, ale i cesta, kterou Zdeněk zvolil, byla správná. Prostě proti počítači jsme pořád tupci a nakonec bychom měli označit za nejkrásnější tuto partii.
Velmi zajímavě se dohrávala koncovka na druhé šachovnici. Jirka měl za pěšce sice jen aktivitu, ale pan Freiman velmi podcenil přechod do koncovky, když neuváženě a chybně vyměnil dámy. Po té byla pozice již remízová, pokud by ihned postupoval pěšci z dámského křídla. Další výměna věží, kterou bílý nabídl, byla již hrubka, čehož Jirka okamžitě využil. Další bod doma situace se otočila v náš prospěch. Petr s úlevou přijal již dávno nevyhnutelnou remízu a Milan Maščák, jako poslední, dohrával vítěznou pozici s vědomím, že nemá co ztratit. Takové situace on miluje a my zase milujeme jeho, zvláště když vyhrává.
Celkový výsledek 6 : 2 pro Teplice vypadá krásně, ale průběh utkání tomu neodpovídal. Jezdci z Bystřan nám zatopili, tak že se céčko tentokrát nadřelo. Nicméně co je doma to se počítá. Teď už ze skupiny opravdu nevypadneme, jen pokud budeme takto pokračovat, tak bychom mohli směrem nahoru, ale nechci to zakřiknout. Čekají nás opravdu silné týmy, ale pravda, už se na ně těšíme.
