V sobotu 27.1. jsme se vydali daleko, předaleko, až na hranici našeho kraje, do Štětí. Konal se tu druhý díl seriálu Grand Prix, turnaj O pohár města Štětí. Ředitelka turnaje Monika mívá tradičně vše skvěle připravené, hrací sál kde se topí, sál jako zázemí, obědy, pohoštění, nápoje, pohodovou atmosféru, spoustu cen….a to platilo samo i pro letošní štětskou akci.
Reprezentovalo nás celkem 11 hráčů, nejvíce mezi staršími…..někteří nepokrytě hlásali, že jedou pro medaili, jiní si to jen možná tajně mysleli….když píšu medaili, myslím tím pohár, o který se tu hraje.
V kategorii mladších jsme měli dva velmi dobré borce. Vojta Schwarz hrál teprve své druhé GP, už teď je ale velmi dobrým šachistou, což se ukázalo v prvních čtyřech kolech, 4/4. Pak ovšem dostal od počítače tři hráče z první pětky, však měl Vojta jeden z nejvyšších buchholzů. Nakonec tedy 4/4 a 9.místo. To Kuba Maule zvolil jinou taktiku, rychlá výhra a rychlá remíza, pak bohužel prohra ve vyhrané pozici na čas….a pak výhry, až do šestého kola. V posledním kole nakonec remíza při závěrečné skoro blicce, na pár vteřinách, opakování tahů (mi říkal znalec), takže 5 bodů a 6.místo. Kluci plánují, že příště by to mohlo být umístění I výše, ale I takhle dobré, průběžně jsou zatím oba v první desítce.
Ze starších kluků hrál na medaili od začátku až do….no minimálně 6. kola….Lukáš Novák. Ale ani prohra na závěr už mu nemohla pohár vzít, nakonec stříbro, moc gratuluji!
Tymo Bytko taky výborně, 5 bodů a 6.místo. Matyáš Dušek také hrál vepředu, nakonec prohrál právě s Tymem, 4 body. Stejný bodový zisk uhrál i Alex, který v téhle sezóně teprve začíná jezdit na turnaje, to je tedy výborný start v Grand Prix. Stejně tak svou první sezónu hraje Radek Hanzlík, také hned mezi staršími, 50% je také velmi dobrý výsledek. Jakub Hovorka 2 body, doufám, že zase začne na turnaje jezdit častěji, z výher měl velkou radost.
Dorostenci. Dva ze tří měli jasný plán. Zlato a pak rychle na ples. To druhé klaplo skvěle, tanec stihli bez problémů. U toho prvního cíle něco málo chybělo. Petr Vyslyšel I Štěpán Urbanský 4,5 bodu, 6. a 7. místo. Štěpán Jakoubek tančit nešel a domů nepospíchal, ve své první sezóně mezi dorostenci tentokrát uhrál 2,5 bodu, za mě dobré, on sám sebe moc nechválil.
Tož tak, jedno stříbro bylo, Lukáš hrál výborně a pohár si zaslouží, měla jsem velkou radost. I další naši se během turnaje blížili ke stupňům vítězů, hráli hodně vepředu, dobře, někdy hodně dlouho, radost sledovat, inu poháry jsou tan tři. Tož třeba příště, konkurence je velká.
Díky všem našim za snahu, body a pěkné šachové partie. Dík doprovodu, tedy maminkám Kuby M. a Štěpána J., vytvořily našim pohodové zázemí včetně čokolády. Díky trenérům, kteří nám dovezli naše borce, tedy Jirkovi Jiráskovi a Zdeňkovi Mittelbachovi. Jo a tentokrát nám na část turnaje přijeli fandit i z Prahy, naše bývalé členy na turnajích vždy rádi vidíme.
Velký dík pořadatelům za parádní zázemí, buchty, koláče, nápoje, oběd byl čtyřchodový a výborný, to se hned lépe hraje.
Výsledky turnaje I průběžné výsledky GP najdete zde
Fotky najdete zde
Další turnaj Grand Prix se hraje v Mostu už 10.2., info máte v emailu, už mám prvních pár přihlášek. V hotelu Cascade bývá taky krásně, tož se hlaste…
Super! Děkujeme!
Matyáš mě opravdu nešetří, předvedl podobnou hrůzu jako na nedávném KP družstev v Lounech. Měl sice výborný začátek 3/3 poté co ve 3.kole studiově v koncovce přehrál Studničku. Ve 4.kole hrál dlouho výborně čtyřvěžovku s pěšcem méně s pozdějším vítězem Zischkou, dále velmi aktivně věžovku, kde začínal mít soupeř starosti. Jenže zkrat, dobrovolně vyměnil věže a prohrál pěšcovku. Přitom tohle téma omíláme (stále bezúspěšně) pomalu na každém tréninku a i Radek Bayer může potvrdit, jak jsme právě toto do něj hustili v Lounech. V partii s Bytkem zachránil beznadějnou věžovku díky tomu, že soupeř blical. Zbyl krajní pěšec, Máťa králem pod ním v patu, všiml si toho a vytrvale šachoval věží, kterou nešlo právě pro pat sebrat. Následovalo minimálně 30 tahů, kdy Máťa marně nabízel remízu a tak to chtěl vyřešit tím, že mu toho pěšce sebral. Remízu si stejně nezajistil, nechal se strhnout k nekonečnému blicání, kdy oběma na hodinách postupně přibyly celé minuty. Máťa si nakonec nechal vyšachovat věž a prohrál. V životě jsem ještě nikdy žádnému dítěti tak nevynadal jako Máťovi po této partii, dodatečně mě to hodně mrzelo. Jenže poučku - když soupeř blicá, nenech se strhnout a hraj klidně dál - tu už ode mě také slyšel nejmíň stokrát