Výhra v Lounech se štěstím

Krajského přeboru druhé kategorie se účastní rovnou tři mužstva z Teplic. Naše béčko a konkurenční dva týmy z teplického ChessClubu. Díky tomu a příznivému losu nás v této soutěži čekají pouhé dva výjezdy mimo naše město. Na první z nich přišla řada tuto neděli 3.11. kdy jsme jeli jako hostující tým do Loun. Předpověď hlásila ranní mrazíky, ale nakonec nás nic horšího než občasná mlha cestou nepotkalo. V Obrnicích jsme vyzvedli Zdeňka Váchu a dorazili do cíle s půlhodinovým náskokem.

Před zahájením zápasu si Radek Bayer šťastně všiml, že soupeři mají v soupisce 4 "volné" hráče a dle pravidel smějí hrát jen se třemi. Vše jsme ještě zkontrolovali přes internet a nakonec museli Lounští změnit sestavu, což nebyl problém, neb původně neměl hrát jejich kapitán p. Jarina, který pohotově zaskočil. Byli tak ušetřeni následné kontumace, která by dle pravidel musela přijít. Vše ale proběhlo korektně a v příjemné atmosféře, i kafe a čaj jsme dostali.

Krátce po desáté jsme rozehráli partie a začal zápas. Nejlepší partii celého utkání předvedl Petr Šťastný proti panu Reitingerovi. Černými ve variantě anglické hry zatlačil soupeře do pasivní pozice, v patnáctém tahu získal soupeřovu dámu a lepší hru. Po dalších deseti tazích, ve kterých zaútočil po bílých polích na královském křídle donutil soupeře kapitulovat.

Radek Bayer se utkal s panem Košťálem a ve vyrovnané italce dvakrát odmítl remízu. Protože se mu nezdála partie vedle sedícího Štěpána, rozhodl se přehodnotit situaci a z klidných vod se pustil do útoku obětí kvality věže na f6. Počítač vyhodonocuje oběť jako korektní, ale dál považuje pozici za mírně lepší pro bílého. Pan Košťál však zvolil v tu chvíli nejhorší možnou obranu a dostal se pod nekrytelný matový útok. Partie se ještě sice chvíli tahala, ale konec byl neodvratný.

Štěpán Urbanský narazil na velmi obtížného soupeře, pana Majerika, který je známý svou solidní hrou a je velmi těžké proti němu získat nějakou výhodu. Štěpán černými tahal spíše za kratší konec, ale partie postupně přešla do víceméně vyrovnané věžovky. Byla to asi dřina, ale partii udržel, čímž pro nás získal cenný půlbod.

Původně bych na pana Majerika narazil já, ale teď po úvodních změnách v soupisce domácích na mne vyšel pan Protiva. Ze zahájení jsem nic neměl (už jsem si poslední dobou zvykl), ale pak jsem zaútočil na dámském křídle proti jeho rošádě. No nic tam nebylo, musel jsem vyklidit prostor a do útoku přešel soupeř. Naštěstí pro mne také nekorektně a já objevil v partii taktiku, díky které jsem získal pěšce a útok odrazil. Pak už jsem stál na výhru a jen uplatnil převahu, v čemž mi soupeř několikrát aktivně pomohl.

Na dalších šachovnicích se boj odehrával stylem nahoru - dolů. Tedy každý chvilku tahá pilku. Vedle mne hrající Zdeněk Vácha proti kapitánovi lounských panu Jarinovi stál opravdu podezřele. Měl sice náznak protihry na dámském křídle, ale proti jeho králi na křídle opačném se hrnula lavina pěšců, podporovaná dalšími, bílými figurami. V jeden moment pan Jarina provedl hrubku, kterou mohl náš hráč potrestat výhrou figury, ale ani jeden ze soupeřů si nevšiml. Partie se pak dál táhla, ale místo nějakého zisku z útoku docházelo k výměnám a po časové kontrole se soupeři shodli na remíze.

Na šestém stole hrál bílými náš René Schuldes s Alešem Krupkou. Baví mne partie, kdy se soupeři neohlížejí příliš na teorii a hrají šachy citem. Vznikají při tom neortodoxní pozice. Také zde čelil bílý útoku na královském křídle, ale měl jako kompenzaci pěšce a protihru v týlu černé pozice. Počítač se v analýze přiklání střídavě na jednu a pak hned zas na druhou stranu. To znamená, že tahy nebyly nejpřesnější ani od jednoho z hráčů, ale jak už to bývá, jeden nakonec udělal rozhodující chybu a byl to soupeř. René získal figuru a partii.

Na sedmičce hrající Bohuslav Kučera proti Albertu Minaříkovi si postavil poměrně dynamickou pozici, ale měl slabinu na dámském přídle, čehož soupeř správně využil. Albert hrál velmi trpělivě a počkal si na příhodnou chvíli. Získal pěšce a připravil si útok na královském křídle. S nedostatkem času a nedostatkem možnosti obrany se Bohuslav vzdal.

Poslední šachovnice přinesla do jinak poklidného zápasu značný chaos. Charakteristickým rysem této partie je asi snaha forzírovat hru a pak si nakonec nevědět rady co s tím. Černý zaútočil po té, co bílý promeškal protihru ve střední hře. Černý získal nesmírnou poziční převahu, kterou nedokázal zrealizovat. Soupeři se dohodli na remíze.

Takže jediná prohra a tři remízy nám zajistily pohodlné vítězství v zápase a průběžné druhé místo v tabulce hned za DDM Osek, se kterým hrajeme již v dalším kole. Tak doufám, že nám štěstěna bude přát i nadále a těším se na další týmovou hru.