Druhá poovina ledna je plná různých akcí a příprav na akce budoucí. Například šachová olympiáda mládeže, příprava na státnice nebo lyžařské kurzy. Znalý čtenář již tuší, že ony události mají nepříznivý vliv na nominaci hráčů k zápasům KP dvojky, neb přestává být z čeho vybírat. Ale netýká se to naštěstí jen našeho týmu i soupeři z Klášterce na tom byli tuto neděli obdobně. Vyrovnaní soupeři, alespoň dle ELA se utkali na prvních třech šachovnicích, od čtvrté desky jsme již měli navrch...
První partie byla hotová překvapivě brzy, na pátém stole porazil Petr Vyslyšel pana Vyskočila po dvanácti tazích a cca 15 minutách. Povzbuzení v podobě bodu se nám všem samozřejmě líbilo a když přidal Petr Slíva další bodík, začal v nás klíčit optimismus. Partie druhého Petra probíhala v systematickém zjednodušování a vyrovnání pozice. Náš borec hrající černými získal jednoho pěšce a po výměně lehkých figur, dam a páru věží se jal vyvracet rčení, že všechny věžovky jsou remízové. Pan Prchal asi zapomněl na tuto poučku a nechal si vyměnit i poslední věž a vyhrát pěšcovku už nebyl pro Petra Slívu žádný problém.
Na třetí šachovnici se utkali šachoví nestoři Zdeněk Vácha za naše barvy a Petr Gruss. Zdeněk získal ve střední hře prudký útok na královském křídle a obětoval korektně jezdce. Po oběti ale nenalezl nejlepší tah Dámou, kterým by pronikl do soupeřova prostoru kolem černého krále. Místo toho ztratil nit a Petr Gruss mu začal měnit figurky. Z útoku nakonec nic nezbylo a deficit materiálu vedl ke kapitulaci v partii. Takže jsme zase byli o bod lehčí.
Proti Kateřině Kalynčukové nastoupil černými náš René Schuldes a rozehrál jednu ze svých neortodoxních variant. Až do výměny dam působila partie vyrovnaně, ale potom soupeřka přehlédla několik taktik a přišla o materiál a po posledním přehlédnutí si uzavřela ústupové pole pro krále a dostala mat.
Ostatní partie se hrály déle. Proti mně nastoupil pan Godla (nikoli známý rómský herec, ale Milan Godla) - bratr Kamily Godlové, kapitánky soupeřova týmu. Povzbuzen relativně slušným výsledkem z turnaje v Mariánských Lázních, jsem se nebál vyzkoušet nové zahájení a partie dostala dynamický ráz. Soupeř hrál správně (tak Philidora asi známe každý) a ve střední hře mě tlačil na dámském křídle. Já naopak hledal štestí na křídle královském a partie po většinu času byla vyrovnaná. Ani s volným pěšcem na c sloupci nebyla pozice bílého lepší a po výměně páru věží soupeř chyboval a ztratil pěšce na křídle dámském. I pak je partie dle počítače remízová, viz citovaná poučka výše. V koncovce zůstali nakonec dva pěšci proti jednomu na královském křídle a při správné hře šlo partii ubránit. Pan Godla si ale nechal vyměnit věž pak už nebylo co řešit.
Vedli jsme už 4 : 1 a dohrávaly se ještě 3 partie. Náš Bohuslav Kučera předvedl lepší pochopení pozice v partii proti panu Lapčíkovi, která přešla do variant podobných českému Benoni. Náš hráč zatlačil soupeře do defenzívy a v průběhu střední hry dosáhl majority pěšců na dámském křídle, z čehož jeden pěšec byl krytý, volný na páté řadě ... takže vyhraná kocovka. V partii se ale stále bojovalo a po výměně dam v již vyhrané pozici Bohuslav soupeře zmatil.
Roli nejmladšího hráče v našem družstvu tentokrát přijal Radek Hanzlík hrající černými proti již zmíněné kapitánce soupeřů - paní Godlové. Po klidném zahájení se ve střední hře trochu rozbouřily vody a soupeřka dočasně obětovala kvalitu, kterou v následující variantě získala zpět. Nicméně varianta byla delší a bílá v ní přišla o pěšce. Partie pak přešla do věžové koncovky, kterou Radek spolehlivě vyhrál. Nakonec hrál s dvěma pěšci navíc.
Na první šachovnici narazil Petr Šťastný na důstojného soupeře. Zahájení proběhlo v mezích slušnosti, oba soupeři věděli, co se má hrát. V průběhu střední hry stál náš borec trochu lépe, ale partie se vyrovnala a černý se mohl pyšnit řetězem čtyř spojených pěšců na královském křídle. Petr se dopustil strategického prohřešku. Místo aby se věnoval rozbíjení řetězu černých pěšců postupoval pěšci na opačném křídle a nechal si vytvořit slabinu. Soupeřův jezdec byl v tomto případě lepší než bělopolný střelec bílého. V pokračující koncovce a časové tísni, soupeř postupně aktivizoval krále a získal rozhodující převahu. Partie se hrála nejdéle a ač pro Petra nedopadla dobře, přesto přispěl rolí posunovače celému týmu, který pak mohl rozhodnout na ostatních šachovnicích.
Výhra 6 : 2 působí opticky jednoznačně, ale byl to boj.
A zde je ona miniaturka Petra Vyslyšela
