Neděle 22.2. pro nás znamenala nejdelší výjezd za celou soutěž. Proto jsme se posbírali v Teplicích o půl hodiny dříve, než obvykle a v bojové náladě vyrazili. Cesta probíhala uspokojivě, oproti předpovědi počasí nesněžilo ani nemrzlo a tak obě naše přibližovadla dorazila do České Kamenice s předstihem. Ještě týden před zápasem, jsme dumali s Pavlem Kirsem co má kamenický šachový klub společného s izraelskou tajnou službou, zjistil jsem však na jejich internetových stránkách, že jde o podobnost čistě náhodnou. Mosad má v názvu jejich hlavní sponzor a jedná se o logistickou společnost.
Kameničtí nás přivítali velmi srdečně a uvedli nás do "hudebního salónku", kde mimo kulis pro maňáskové divadlo, byly připraveny stoly s šachovnicemi. Jejich družstvo má trochu vyšší věkový průměr a šachy hrají opravdu rádi. Projevovalo se to bohužel i tím, že tahali dost dlouho již naprosto prohrané partie. Ale popořadě.
První byl hotový Vašek Bartoš, který mi po partii ve svém mladistvém rozletu prozradil, že jeho soupeři neznají teorii a že ho to nebaví. Já jsem končil vítězně jako druhý, když můj protivník spadl na čas v naprosto ztracené pozici s mínusovým materiálem a obnaženým králem. Třetí byl Milan Křehla, který rovněž přinesl do společné kasičky bod. Další partie jsem již sledoval pozorně. Karel Orskák se držel dobře v dámském gambitu, opět chvíli stál lépe, chvíli hůře. Když došlo k rozuzlení pozice, zůstala mu dáma proti střelci a věži v poměrně zavřené pozici a s vyrovnanými vyhlídkami.
Na první šachovnici to pro nás vypadalo také nadějně. Petr Šťastný získal soupeřovu dámu za dvě lehké figury, nicméně jeho soupeř se ještě bránil. Jirka Jirásků získal ve střední hře převahu, díky aktivnějším figurám a volnému pěšci. Jeho soupeř pochybil a ztratil figuru. Jirka po zjednodušení pozice hezkou kombinací rozhodl partii pro sebe. U Milana Maščáka, našeho milovaného kapitána, jsme zvyklí sledovat partie hrané systémem "nahoru - dolů". Tentokrát se to bohužel odehrálo přesně v tomto pořadí. Milan krásně rozehrál, vedl perfektně útok a v rozhodující moment, kdy měl jednoduše pokračovat v rozbíjení černé pozice, uviděl fatu morgánu a pokryl si nějakou neexistující hrozbu. Černý se mu vycukl a dál to šlo z kopce. Milan ke konci ztratil střelce a když soupeř eliminoval všechny jeho snahy o protihru na sedmé řadě, podlehl jeho král nástupu bílých pěšců. Škoda, až do nevyužité vyhrávající pozice, byla partie perfektní.
Po této nepříjemnosti začal Petrův soupeř hlasitě uvažovat, zda má ještě smysl takovou partii tahat a vzápětí došel k názoru, že ne. Další bodík byl připsán. Karlovi se div nekouřilo z hlavy jak se snažil vniknout do soupeřovy pozice a když dostal od soupeře nabídku remízy, šel se poradit s kapitánem. Milan ještě nebyl po prohrané partii zcela při smyslech a dal Karlovi pokyn, aby ještě chvíli hrál. Mezitím jsem viděl jak Zdeněk Okrouhlík na poslední šachovnici s figurou a 2 pěšci navíc vítězně kombinuje a jeho soupeř se neustále nevzdává. Zdeněk ukončil veškeré snahy o protihru odevzdáním všech figur za přechod do vyhrané pěšcovky 3 proti jednomu, ale jeho soupeř stále tahal. Když bylo dokonáno a připsán další bodík, doporučili jsme kolektivně Karlovi dát partii za plichtu a odebrali se na cestu do naší oblíbené, teplické hospůdky.
Cestou zpátky jsme vzpoměli na Vláďu Hadrabu, který má velkou zásluhu na Vaškově kvalitní hře a šachovém růstu a usnesli se, že se budeme za Hadrabovy žáky vydávat všichni, když se teď Vláďa pravidelně zúčastňuje našich nedělních analýz u Kočky. Vláďa dorazil i tentokrát a velmi spokojený, protože Áčko vyhrálo v Liberci ve stejném poměru jako my. V hospodě jsme rozhodli, že tentokrát se nebude udělovat cena za nejhezčí a nejhorší partii, protože naši soupeři nám tentokrát výhru hodně ulehčili. A ještě jedna zajímavost, po dobrém jídle a analýzách si Jirka, Vašek a Milan Křehla zahráli několi bleskových partií. Zjistili jsme, že Jirka Jirásek je tento den prostě neporazitelný. Vyhrál snad všechny partie co jsem před svým odchodem viděl (cca 10).
Celkové vítězství 6 1/2 - 1 1/2 nás stále drží v čele tabulky. V příštím kole se bude lámat chleba, hrajeme doma s Chlumeckým béčkem, kvalitním to týmem, který nám v tabulce dýchá na záda. Ale nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme. Za tři týdny touto dobou bude jasno, zda naše šance na postup jsou reálné, či budeme vzývat štěstěnu a počítat skóre.
