O uplynulém víkendu vyvrcholily krajské soutěže mládeže - jednotlivců. V Chomutově se totiž konalo finále jejich krajských přeborů v kategoriích do 10, 12, 14 a 16 let. Již v době nejvyšších příprav (v pátek) mne zaujal článek na krajských stránkách svým názvem - Krajský přebor mládeže: Nejpočetnější výprava se chystá z Teplic. Kdy se to naposledy stalo? Ano, po mnoha letech se podařilo si účast nejen vybojovat, ale ještě ji i ve dvoudenních bojích realizovat v největším počtu právě našim mladým. Ty tam jsou nedostižné počty mosteckých, ústeckých, ba i domácích ... Ale popořádku: do Chomutova jsme vyslali desetičlennou výpravu ve složení pro kategorii H16 Marek Piskač a Honza Podlucký, pro kategorii H14 Pavel Králik, pro kategorii H12 Pavol Kufel, Jonáš Burger a Tomáš Frontz a v nejmladších do 10 let nás reprezentovali Honza Václavík, Ondra Slíva, Vojta Kufel a Jakub Češpiva. Tedy směs již zkušených borců a nových letošních nadějí vytrénovaných Palo Kufelem. Ono se to sice nazývá do 10, 12, atd., ve skutečnosti je to ale o rok méně, protože název vzešel od roku, kdy celý cyklus končí ve finále mistrovství republiky, což bude březen 2016. Postupové klíče jsou kruté, letos z každé kategorie postupovali pouze dva hráči. Přesto moje tajné nevyslovené přání bylo hodně optimistické a znělo 3 postupy. A to ještě tajnější, titul v nejmladší kategorii. Honza Václavík je totiž v celém kraji jediný, komu se už podařilo splnit 3.výkonnostní třídu a tak byl v turnaji nasazen jako číslo 1.
Trojice teplických aut se tedy vydala těsně po půl deváté na cestu. Již ranní teploty (i předpověď počasí) dávaly tušit, že parné léto a tropy přicházejí, což se tedy vyplnilo se vší parádou. Příjezd, presence, rozestavení materiálu proběhlo standardně, žádná výprava nezaspala (a to tentokrát dokonce ani České dráhy neměly šikmé koleje), takže ředitel přeboru pan Kalužný mohl krátce po čtvrt na jedenáct vydat pokyn k zahájení 1.kola. To se vydařilo - 6 bodů z 10 partií rozhodně nebyl špatný úvod. A to ještě náš nováček Tomáš Frontz si hodně vyšlápl na prvního nasazeného (a pozdějšího vítěze) Kubu Šťastného z Kadaně, u nás hostujícího v lize mládeže. Stál asi skoro na výhru, méně zkušeností se ale projevilo a partii nezvládl. Trenérskou sestavu Hadraba, Kufel přijel ještě podpořit Filip Zeman. Jeho řidičský průkaz ještě asi nemá úplně zaschlý inkoust, takže na cestu s výpravou si ještě netroufnul, ale sám dorazil a po celou dobu turnaje se našim příkladně věnoval.
Hned druhé kolo přineslo bratrovražedný boj v nejmladší kategorii, v němž tentokrát Ondra Slíva Honzu Václavíka porazil. V dalším kole totéž udělal Vojtovi Kuflovi a octl se na čele spolu s ústecko-vietnamským soupeřem, jehož jméno zní Werner Hong Quan Dan. Poslední sobotní partii ale doposud výborně hrající Ondra nezvládl a svému soupeři podlehl. Ve čtvrtém kole veledůležitou partii vyhrál Marek Piskač s ústeckým (Honzou) Hung Do. Po prvním dnu jsme tedy odjížděli domů s tím, že Honza i Ondra mají 3 body ze 4 partií a dělí 2.-4.místo, moc to nejde Palko Kufelovi (2,5 bodu), tréninkový výpadek je znát i na Pavlu Králikovi (2 body) a na 2.místě se 3 body je Marek Piskač, který prohrál ve 3.kole partii s ústeckým Bertíkem Pavelkou, partii jevící se jako předčasný boj o titul krajského přeborníka. Tedy ne tak úplná spokojenost. Zato bohatě jsme si užili sluníčka a hřiště - branky byly, fotbalový míč taky a počasí excelentní. Bylo jen třeba dohlížet na pitný režim, což se mi +- snad i dařilo. Večer televize v klidu doma, a rozhodně ne nezajímavá - finále ligy mistrů ve fotbale je jedenkrát za rok.
Nebe a dudy. Nevím proč se to tak říká, ale je to označení pro zásadní opak, protiklad atd. Tak vypadalo počasí hned od rána, na rozdíl od včerejších tropů cosi, co nazvat průtrží mračen je asi dost slabé slovo. Napadla mne věta ze studenovského tábora několik let stará: k úplné spokojenosti chybí snad už jenom tornádo .... V totálním lijáku jsme se tedy vydali opět směr Chomutov. Vyčasilo se aspoň trochu až na místě, takže přeběhnout pár metrů od auta do hrací místnosti naštěstí neznamenalo státi se vodníkem. A blýskat na lepší časy se začalo i na šachovnicích. Jako "krabička poslední záchrany" se jevila v nejmladší kategorii nutnost porazit vedoucího ústecko-vietnamského hráče. Honza Václavík se do toho pustil s plnou vervou a za chvíli byla černá pozice v troskách a zářící Honza přišel nahlásit důležitý bod. Bohužel podruhé prohrál Ondra, který neviděl předtím, že může dát mat. Palko Kufel se rozpomněl na své lepší časy a nebezpečného Tomáše Dvorného ze Štětí porazil, bodoval i Tomáš Frontz. Příznivě pro nás skončil bratrovražedný boj ústeckých, protože Honza Do porazil svého kamaráda Pavelku, čímž Markovi Piskačovi umožnil srovnat krok. 6.kolo pak přineslo 4 body v kategorii nejmladších, když kromě Honzy a Ondry bodovali jak Vojtík Kufel, tak Kubík Češpiva. Honzu to vyneslo lepším Buchholzem na první místo a k přímému souboji o titul s povrlským Markem Šípem, který rovněž doposud získal 5 bodů ze 6 partií. Remízou v dlouhé a bojovné partii s dalším hráčem KŠ Štětí Andrejem Dundou (krajským přeborníkem v rapid šachu) se dostal "na dostřel" i Palko Kufel, i u nejstarších se přiblížilo rozuzlení v tom, že Buchholz může být tentokrát (výjímečně) příznivě nakloněn nám - zbývá "maličkost", vyhrát v posledním kole ...
A pak to přišlo. Honza Václavík svého soupeře v posledním kole rozmetal a mohl začít slavit. Však taky zářil jak sluníčko. Vyhrál i Ondra, což v konečném důsledku znamenalo, že o druhém postupujícím rozhodne Buchholz, protože tři hráči se srovnali na 5 bodech. Ondra však počkat na vyhlášení nemohl, protože za doprovodu svého taťky musel odjet - jeho škola je již od pátku v přírodě. Oba jsem proto odvezl na autobusové nádraží a svůj spoj tak bez problémů stihli. Příjemné překvapení mne čekalo hned po návratu v podobě vítězství Palka Kufela. Teď už zbývalo jediné - aby se ty ostatní výsledky nesložily tím jediným nepříznivým způsobem, který by pro Palka znamenal první nepostupové místo. Nestalo se, slavíme bronzovou medaili a druhý postup. Ten třetí přišel vzápětí - byť se mi to v jeden čas nelíbilo vůbec, tak Marek svého klubového kolegu Honzu Podluckého dokázal porazit a jedinou otázkou bylo první a druhé místo na Buchholz. A dál se čekalo, protože p. Kalužnému se dařilo výsledky dost dlouho úspěšně tajit.
Čekání se ale změnilo v ohromnou radost. Moc hezky se dívá na pořadí krajského přeboru nejmladších - 1. Václavík ŠK Teplice, 2. Slíva ŠK Teplice. Ondrovi jsem to hned volal do autobusu. Oba naši borci si tak zajistili postup na podzimní mistrovství Čech. Krajský bronz a postup sluší i Palkovi, Buchholz byl milostiv i v nejstarší kategorii a Markovi přinesl nejen už jistý postup, ale jako třešničku na dortu i titul krajského přeborníka. Suma sumárum: dva tituly ze čtyř možných, čtyři postupy. Ve starých dobách by se řeklo plán splněn na sto plus ... (dodej co chceš) procent.
Neztratili se ale ani ostatní: pěkné tři body našich dalších malých Vojtíka i Kubíka (ten se mi hodně líbil, hraje pomalu a rozvážně), 2,5 bodu dalšího nováčka Tomáše Frontze, 3 body Honzy Podluckého určitě nejsou špatné. Trošinku víc jsem jenom čekal od Pavlíka Králika a Jonáše Burgra.
Blahopřeji tedy všem našim úspěšným reprezentantům a na podzimním mistrovství Čech jim přeji jen co nejlepší výsledky. Děkuji taky svým trenérům - spolupracovníkům, jejichž celoroční práce se zúročila, především Palo Kufelovi, Frantovi Bublíkovi a juniorům Martinovi Krutskému a Filipovi Zemanovi.
Vladimír Hadraba
