1. kolo v KP2 Osek "A" - Teplice "B" 3:5

Odjezd našeho týmu od Teplického nádraží chvílemi připomínal tažení do první světové války, kdy hrdinný Jirka Jirásek, pár dní po operaci kyčle, se o berlích belhal od vlaku na parkoviště za našich nadšených výkřiků "Na Bělehrad! Na Bělehrad!" Angažování tohoto hostujícího hráče nám přínáší mnohé radosti i cenné bodíky. Náše družstvo letos má věkový průměr kolem čtyřiceti let, ale poskládáné je ze čtyř pamětníků a čtyř mládežníků. Nejstarší člen je ročník 1948 a nejmladší 2005. Na vítězství v tomto kole se však obě generace podílely rovným dílem.

Po příjezdu do Oseka jsme se přivítali s našimi známými (Pepa Vrchotka a Honza Berežný hrávali za Teplice rovněž), po úvodních ceremoniích - objednávkách kávy a pod. bylo zahájeno utkání. Veškerá osobní příprava se ukázala jako zbytečná, protože soupeř nastoupil bez dvou soupiskových hráčů a celá jejich sestava byla posunutá. Nu, nám také chyběl vepředu Vašek Bartoš.
Mým soupeřem byl Honza Berežný, který si vybral variantu caro-canu, kterou oba známe cca do šestnáctého tahu a proto jsme ji téměř zablicali. V podstatě dva tahy po konci nám známé teorie zvolil soupeř špatný postup v obraně a já získal velkou výhodu. V ostatních partií se většinou na desce objevily zavřené varianty a všichni stáli tak nějak vyrovnaně. Čas který jsem na začátku získal, jsem teď potřeboval k promýšlení útoku, abych nezahodil rychle získanou výhodu.
Jako první ukončil svou partii Honzík Václavík, který pana Vyhnálka jednoznačně přehrál. Dlouho tahali zavřenou pozici, až do 19. tahu nevyměnili jedinou figuru. Během těchto manévrů si Honza připravil rozhodující průlom, který započal krásnou obětí jezdce a stylem "bum, prásk" rozbil obranu soupeře. V pozici, kdy by mu zůstala dáma proti jedné figuře, se soupeř vzdal.
Na sedmé šachovnici se ujal vedení Karel Orsák, který chvilku v partii tahal za kratší konec, dokonce mu chyběl i pěšec, ale v průběhu hry nějak vše posbíral zpět s lepší pozicí. V momentě, kdy jeho soupeř pan Kohut přecházel do koncovky měl Karel již výhru jasnou. Vedli jsme dva nula.
Jedna z nejdivočejších partií se odehrála na páté šachovnici, kde Nikita Koval čelil vídeňské hře pana Doležala. Po brutálním zahájení přešla hra do něčeho pdobného královskému gambitu a Nikita se nechal nachytat na zisk pěšce na královském křídle. Bohužel braní věží byla rozhodující chyba, ač to na první pohled tak nevypadalo. Správné bylo dokončovat vývin figur a čelit brutálnímu útoku, po kterém bílému nic nezbyde. Hosté tedy snížili.
Moje partie byla vyhraná, jen bylo třeba dotahat ji do konce. Kolikrát už jsem takto jasně vyhrané pozice zahodil. Tentokrát jsem si nechtěl nechat výhru uniknout, už jenom proto, že mi Honza Berežný v loňské sezóně třikrát odmítl nastoupit jako náhradník. V duchu jsem si říkal "To máš za to!" :-) Po té co jsme přešli do vyhrané věžovky, ve které měl odříznutého krále a slabinu dvojpěšce, jsem už chybu neudělal a zvítězil v 41. tahu.
Po skončení jsem zjistil, že mezitím dohrála naše mladá novicka Lada na osmé šachovnici a ... zvítězila! Zvolila trochu odvážně zvláštní způsob zahájení ve francouzské, čímž připravila soupeři tolik námětů k přemýšlení, že nakonec zvítězila na čas. Nutno konstatovat, že její pozice byla v závěru výrazně lepší. V průběhu partie, měla několik možností získat rozhodující výhodu, ale také prošla kolem několika propastí, kterých si její soupeř pan Lysý nevšiml.
Radek Škuthan se na čtvrté šachovnici utkal se zkušeným Ludvíkem Šimovičem. I když se snažil hrát "svou hru" pěkně pozičně s přípravou získání výhody, nezadařilo se. Soupeř byl v tomto případě příliš silné sousto. Využil každého zaváhání a postupně Radkovu pozici rozebral a po vniknutí Dámy na první řadu partie skončila matovou hrozbou. Vedli jsme tedy již jen o bod, když tu se k hrdinnému výkonu vzepjal Jirka Jirásek, který napřed odrazil útok, uprchl králem z jednoho křídla na druhé a pak sám drtivou kombinací získal figuru. Zbytek už byl jen o dotahání partie a o tom, kdy Pavel Bauer vzdá. Stalo se a naše výhra byla již jistá. Měli jsme 5 bodů v kapse a šlo jen o to, zda Pepa Vrchotka proti Petrovi Šťastnému výsledek zkoriguje. Jak já jsem partii viděl, byl Petr pod útokem z nějž vyvázl odevzdáním figury za tři pěšce - bohuže roztrhané a slabé. Od této chvíle se partie tahala ještě asi hodinu. Vznikla velmi zajímavá koncovka, ve které nebylo vůbec snadné za lepší stranu dosáhnout cíle. Já jsem ve dvou pozicích zaznamenal možnosti úspěšné obrany, z nichž minimálně jedna je potvrzena počítačem jako remízová. Bohužel Petr byl již vyčerpán a obě varianty přehlédl, nebo jim v danou chvíli nevěřil. Partie tedy skončila někdy před třetí hodinou ve prospěch domácího mužstva.

Naši mládežníci již byli z větší části na cestě domů, protože si je vyzvedl někdo z rodičů, jen Nikolu jsem odvezl domů a on za to slíbil, že přijde v pátek na trénink. Petr s Karlem se vraceli druhým autem. Závěr zápasu tedy nebyl nijak bombastický, přestože by si oslavu zaloužil. Takto úspěšné vykročení do Krajského přeboru 2 je velkým úspěchem a já se za sebe budu těšit na další úspěšné zápasy a partie.

A na závěr tabulka výsledků: