Vydřená výhra v Litoměřicích

Dát dohromady sestavu teplického béčka před osmým kolem KP 2 bylo poněkud náročnější než obvykle, protože v půlce týdne jsem dostal zprávu o nemoci Honzy Václavíka a musel čekat, jestli se uzdraví náhradník Petr Vyslyšel. S vděčností si uvědomuji, že výpadky v našem týmu způsobují pouze chřipky a angíny a nikoli fakt, že by se někomu hrát nechtělo. Nakonec vše klaplo, v pátek jsem dostal potvrzení od Petra, že je zdráv a tak se v neděli před hlavním nádražím mohla sejít "docela slušná" sestava. Poměr mladých a životem zkušených zůstal zachován 4 : 4.

Při studování soupisky soupeře - Slavoje C, jsme si všimli, že jejich dva první hráči odehráli za celou dobu pouze jeden zápas. Vzhledem k našemu momentálnímu pořadí v tabulce jsem očekával, že nejméně jednoho z nich nasadí. Trochu jsem se děsil možnosti, že by hráli oba, ale protože oba hrají také za Litoměřické áčko, nechali si pana Nováčka na utkání s naším áčkem, které souběžně probíhalo v Teplicích.
V neděli probíhalo vše standardně jen ráno jsem obdržel prosbu maminky Honzy, abych vyzvedl žlutou, svačinovou krabičku, kterou v Litoměřicích Honza při nějakém předešlém hraní zapomněl. Cesta proběhla bez problémů, všude bylo pusto prázdno a sucho, sokolovnu jsem našli a těsně před desátou rozehráli zápas.
Proti Petrovi Šťastnému nastoupil pan Šůra a jeho kvality pocítil Petr hned ze začátku, kdy v šestém tahu zaváhal a od té chvíle stál už špatně. Stoly v klubovně Slavoje jsou malé, takže jsme seděli blízko u sebe a díky tomu měli dobrý přehled o partiích vlevo i vpravo. Jirka Jirásek, jindy tak dominující stál najednou pasivně a zaznamenal jsem útok řítící se na jeho krále. Naproti tomu Radek Škuthan ze zahájení díky soupeřově neobratnosti vytěžil velkou výhodu, která se postupně měnila v obrovskou poziční převahu. Další čtyři stoly byly v druhé řadě, k nim jsem se dostal jen občas, ale ze zahájení vypadalo vše vyrovnaně až na osmou šachovnici, kde Petr Vyslyšel hrál bez několika pěšců.
Mne potěšil můj soupeř pan Kovář, když zvolil mé oblíbené zahájení. Odblicali jsme cca 12 tahů a pak se mi zúročila má občasná účast na pátečních trénincích, kde mi Honza Rubeš ukázal jak se vyhnout pro černého výhodné výměně dam. V dalším pokračování pan Kovář chyboval, když mě chtěl potrestat za "přetíženou" figuru, ale neviděl vyvrácení svého tahu, které ho nakonec stálo figuru za dva pěšce. V centru mi zbyl ještě jeden slabý pěšec, kdyby ten padl, byl by materiál vlastně srovnán, ale já využil možnosti napadnout jeho dlouhou rošádu těžkými figurami a jezdcem, kterého jsem měl navíc.
Jako první vzdal partii Petr Vyslyšel a prohrávali jsme 0 : 1. Situace byla neveselá, na první šachovnici jsme stáli špatně, Jirka Jirásek dal dvě figury za věž, ale alespoň měl dva volné pěšce na královském křídle. Bohužel byli tak svázaní, že se nemohli hnout. U Nikity se zdálo, že je pozice zcela rovná, ale potěšil mne Karel Orsák, který chladnokrevně držel dva pěšce navíc, neprozřetelně obětované soupeřem. Lada rozehrála partii velmi pěkně, ale pak ztratila nit a několika zbytečnými tahy přišla o výhodu. Jako první za nás zabodoval Nikita, který si postupně rozehrál Dámu a donutil soupeře pod tlakem chybovat. Partie končila matem a bylo vyrovnáno.
Bylo jasné, že nás čeká tuhý boj a budeme muset hrát všichni na výhru. V tu chvíli dorazil do místnosti uniformovaný policista. Nikdo nechápal, ani já ne, až když jsem uviděl v jeho rukou žlutou krabičku pro Honzu Václavíka. Takže jedna mise splněna, krabička bude připravena na další svačiny.
Další nepříjemná rána zasáhla nečekaně, Lada přehlédla jednotahový mat, ale stejně již byla v nezáviděníhodné pozici. V té chvíli dostal nabídku remízy Jirka Jirásek, na základě stavu jsme se rozhodli, aby ještě chvíli hrál. Naštěstí Karel Orsák, který zastupoval tentokrát na šesté šachovnici Hoznu Václavíka uplatnil přebytek svých pěšců, kterých nasbíral v průběhu hry celkem 4, kdy jednoho vrátil za zjednodušení pozice a přechod do koncovky, kterou pak jeho soupeř vzdal. Opět jsme tedy srovnali stav, ale na první a třetí šachovnici to vypadalo špatně. Věděl jsem, že musím, vyhrát. Převedl jsem věž po třetí řadě na dámské křídlo, a několika vynucenými tahy získal silný útok. Mou poslední hrozbu soupeř přehlédl a tak jsem mohl ukončit partii efektně obětí věže s následným matem ... partie končila o tah dříve kapitulací. Tím naše družstvo získalo vedení a dohrávaly se tři partie. Radek hrál velmi pečlivě a na jistotu, jak je jeho zvykem. Ze získané výhody si ponechal jen dva pěšce navíc do koncovky střelce proti jezdci, což je jak víme vyhraná záležitost, kterou postupně uplatnil. Mistři to dělají také tak.
Že prohraje Petr na první, bylo více méně zřejmé a vše teď záviselo na Jirkově partii, zda udrží remízu. Pozice nebyla valná, proti silnějšímu soupeři by podle mého asi udržet nešla, ale Jiří nacházel vždy ty správné tahy, které podrývaly soupeřovu snahu o průlom. Po té co dostal druhou nabídku remízy, jsme všichni začali jásat. Jeden kolega ze soupeřova týmu se domníval, že Jirka vyhrál, a divil se proč se tak radujeme, když šlo jen o remízu. A my se všichni radovali z dalšího vítězství týmu!
Tedy až na Petra, který ještě několik minut bojoval, než musel v beznadějné pozici kapitulovat. Pan Šůra předvedl precizní a pěknou hru.
Po zápase Jirka zmínil fakt, že oba soupeřovi přední hráči nastupují za Slavoj C jen výjimečně. Bylo nám panem Šůrou vysvětleno, že hrají současně za áčko a že pro letošní soutěž posílili hlavně druhou polovinu A mužstva a jmenoval jména, která zasluhují respekt. Když jsem se pak podíval večer na výsledek druhé ligy, tak to Slavoj dostal od našeho áčka 6,5 : 1,5. Tento víkend byl pro Litoměřické jistě černým a pro nás Tepličáky naopak vítězným.