Slyšte, slyšte, v oddílu máme nového skvělého autora článků! A čtěte, čtěte, kterak Radek Škuthan popisuje cestu dua Radek + Nikita ku Praze a pak na moravská pole, na rapidovou republiku:
,,Mistrovství České republiky juniorů a dorostenců ve Vyškově na Moravě- městě více jak 300Km vzdáleném + dva náctiletí šachisti, kteří se samotným plánováním začali zabývat den před cestou= ideální začátek, který nabídne řadu dobrodružství!
Celá akce Doprava takřka ztroskotala na samém začátku, kdy první vlak- rychlík Krušnohor již před příjezdem do Mostu hlásil 15minutové zpoždění… Říkám si: „No tak v Praze bude 6 minut na přestup, to zvládneme.“ Cesta plyne a blížím se k Teplicím, kde má přistupovat Nikita. Přijíždím na stanici a vidím stát vlak na opačné koleji nástupiště a zprávu od Nikity: „Neříkal jsi první vagon? Kde jsi??“ Na poslední chvíli jsem mu naštěstí oznámil, že pokud nechce jet do Mostu, tak ať si přestoupí ke mně… Jak bychom něco takového řešili v době ‚nemoderních‘ technologii, to nevím. Důležité je, že teď už sedíme spolu v jednom kupé a myslíme si, že máme skoro vyhráno. Najednou však přijdeme do Ústí nad Labem a přichází mi notifikace hlásící, že původní zpoždění 15 minut je najednou 18 minut. Bleskově jsme tedy museli hledat alternativu, jelikož jsme věděli, že cca 3 minuty a přestup na největším nádraží v republice… To jsou dva mínusy, které (oproti matematickému násobení) plus doopravdy nevytvoří. Naštěstí Nikitovi v Teplicích řekli, že existuje mezistátní vlak, který jede z Ústí přímo do Brna a neměl by (dle slečny u pokladny na jízdenky) být tak plný jako vlak z Prahy. Zkontroloval jsem to přes svoje dostupné technologie a na poslední chvíli jsme vystoupili a měli čekat asi 40 minut na ústeckém nádraží. Jdeme tak k vietnamským obchodníkům nakoupit tekutiny na cestu a čekáme.
Hlavou mi stále běhala ona libozvučná slova: „Vlak by neměl být tak plný.“ a už si naivně představuji více jak tříhodinovou cestu na nějakém příjemném polstrovaném sedadle s pohledem z okna na kolem plynoucí krajinu… Zkrátím to. Vlak neměl jediného volného místa a tak jsme cestu trávili v uličce a co pět minut jsme uvolňovali již tak malý průchod pro cestující cestujíce na toaletu. Nálada lehce poklesla, tekutiny došly a my tak odpočítávali minuty do příjezdu do Brna- Židenice.
Zbytek dne už naštěstí dopadl bez problémů. Vlak jel kdy měl, stavil kde měl, mapa ukazovala co měla, hotel stál tak kde měl stát, pokoj vcelku uklizený a večeře stravitelná… Jdeme spát. Na šachovou rozehru není vůbec chuť.
Sobota, den prvních šesti kol z devítikolového turnaje s tempem 20 minut + 5 sekund za tah… Ještě ale nehrajeme. Vstáváme a jdeme na snídani… Teda, dá-li se tomu snídaně vůbec říkat. Přicházíme v 8 ráno do jídelního salonku a co nevidíme-NIC. Pečivo není, smutný zbylý párek v ohřevném hrnci a lógrový zbytek od BÍLÉ kávy. Štípli jsme se, zda li stále nesníme ale ono ne- toto je realita. Přemýšlím kam si jít stěžovat, když nás zachrání rázný tatínek(zřejmě šachistického původu), jež přichází chvíli po nás a jde dát na recepci velmi důrazné najevo, že by si takzvané Švédské stoly představoval jinak a hle, už máme pečivo a vše je tak jak má být… V poklidu vyrážíme s pětiminutovým předstihem směrem centrum, kde se hrálo minulý rok. Sahám po klice Kulturního domu a zjišťuji, že dveře nejdou otevřít. Zkoušíme jiné vchody a stále nic… Nastupuje tedy(opět) ona záchranná technologie a píšu mně známým šachistům, jak se do místnosti máme dostat a co nezjistím? Kvůli financím se turnaj přesunul oproti minule do Střední vojenské školy- Vyškov, která je vzdálená přes 3 Km… Na rýpavou otázku: „Ty si snad nečteš propozice??“ neodpovídám a vyrážíme velmi rychlým krokem na pozici, kterou mi telefon zobrazil. Hlavní organizátorka nebere telefon a tak jen doufáme, že stihneme první kolo. „Alespoň se projdeme, to pomáhá“, říkáme si. Dorážíme na slavnostní zahájení a oznamujeme, že jsme na místě. Teď ale má začít to proč jsme tu- šachy, a tak zasedáme a zkoušíme najít alespoň trochu soustředění… Samotný první den neskončil nějak zvlášť slavně. Nikita měl velmi dobrý začátek- 2,5/3, ale pak nějak došla aura a na konci dne 3,5/6. Mně aura došla už v kole druhém, kdy jsem na druhé šachovnici polo-poraženému Flajšmanovi hloupě daroval důležitého pěšce v časové tísni… No zametlo to se mnou tak, že jsem třetí prohrál jakbysmet. Poté už jsem se trochu oklepal a na konci dne stejné jako Nikita 3,5/6… Jdeme na pokoj a doufáme ve vydařenější zítřky.
Na pokoji se stala ještě onen den zajímavá věc. V pokoji vedle nás si asi do půlnoci vyhrávali jiní šachisté(zjevně posílení alkoholem) své písničky z reproduktorů. No… písni bych urazil. Spíše to byla taková forma zvuku, která obsahovala samá sprostá slova a pochybný instrumentální podklad. Nějak jsme usnuli…
Neděle byla dnem nejvydařenějším. Snídaně byla v pořádku, přišli jsme včas a byli jsme ready hrát. Snad bych jenom vypíchl moji první partii dne, kdy na mě soupeř s bílými figurami zahrál 1. b4!? Jestli jsem nebyl bdělý tak teď už ano. Okolní šachisté se snažili nesmát a soupeř se pokoušel tvářit co nejvážněji to šlo. Teď jen hledám v hlavě slova Honzy Rubeše, který nám na b4 na nějakém z pátečních tréningů ukazoval 1. c6!. Vyplatilo se to a já tak sedmé kolo vyhrávám a soupeř dosti znechuceně odchází. Nikita to měl těžší a sedmé prohrál. Osmé já remiz, on výhra. Deváté a zlomové kolo. Dostávám proti sobě mladého CM(úsměvný toť titul), Nikita taky nikoho lehkého a 10 minut před kolem v sobě sbíráme poslední koncentraci. Nikita remizuje, ačkoliv zjišťujeme, že v pozici mohl klidně ještě pokračovat- má 5 bodů. Já po zahájení stojím nepříjemně. Soupeř obětovává dámu a pěšce za dvojku věží avšak tak dominantní, že oponuji 5 tahů a poté mačkám hodiny a vzdávám se- taky 5 bodů. Oba dva v první půlce- Nikita lépe než byl nasazený.
Jdeme na oběd a když zjistíme, že buď pojedeme vlakem v 14:00, nebo počkáme na vyhlášení… Máme jasno. Tentokrát rezervujeme místenky a sedíme tak celou cestu na těch vysněných polstrovaných sedadlech.
Po 19:00 přijíždíme nejdřív do Teplic, kde se neslavnostně loučíme(opět došly tekutiny) a pak dojíždím i já do toho slavného Mostu.
Tento výlet nám dal mnoho ze strany šachové a snad ještě více ze strany životně-poučné. Děkujeme klubu za umožnění cesty a medaile snad za rok…"
Výsledky najdete zde
Já ještě doplním, že v pořadí podle kategorií se Nikita probojoval do prestižní desítky, v H16 obsadil výborné 10. místo. Radek už patří do H18 a tady skončil také dost dobře, dvacátý. Na stránkách pořadatelů jsem našla i výsledky soutěže čtyřčlenných družstev z jednoho oddílu, pořadí bylo stanoveno prostým součtem uhraných bodů......desáté družstvo mělo 7,5 bodu, naši kluci získali dokupy 10 bodů, jen tedy nebyli čtyři :-)
Jsem moc ráda, že akce byla úspěšná a poučná a skvělá, no a oba kluci si do života odnesli několik důležitých pouček:
Na b4 se hraje c6!
České dráhy vás učí přemýšlet!
Jedeš-li do Prahy, ignoruj vlak s nápisem Most!
Kdo mlčí, nemá snídani!
Lidé, čtěte! (propozice)
Jídlo vám může dojít, ale nápoje nikdy!
Moc díky klukům za suprovou reprezentaci ŠK Teplice, z našeho kraje to byli jediní dva účastníci rapidové republiky juniorů....A Radkovi vzkazuju, že pánům Šimkovi a Grossmannovi v literárním nebi srdce nepochybně nad tímhle článkem plesá.
