Lidé, poslyšte příběh několika poslední dní.
O uplynulém víkendu byly na programu dvě poměrně důležité akce pro náš klub. V sobotu 1.liga mládeže a v neděli 2.liga pro družstvo A. V obou je zainteresována moje osoba coby kapitán. Na středu a čtvrtek pak bylo naplánováno okresní kolo přeboru škol.
Doba covidová mi velí maximální obezřetnost, takže dopředu oslovuji více hráčů. Tentokrát nebyl problém s druhou ligou dospělých, ale liga mládeže se začala problematizovat už v úterý. To mi totiž mamka našeho hosta Machky z Děčína oznámila, že Vítek určitě nebude, protože v Děčíně už nemůže sehnat PCR test na covid. Ostatním našim doposud neočkovaným jsem podle vlastní zkušenosti doporučil v Teplicích jít na test ve středu. Mládež "maňána", takže šli ve čtvrtek. Honza Václavík v pohodě, protože byl na stadióně. Jirka Kleker byl ale v buňce vedle kulturáku, což se ukázalo jako řešení nedobré a problém. Když jsem mu v sobotu kolem 7:30 volal, dozvěděl jsem se, že výsledek ještě nemá. Ať žije stát, který vymýšlí blbosti, co sám nemůže zabezpečit, to bylo 46 hodin od testu. Co teď? I když jsem si nemyslel že to bude nutné, nezbylo než zavolat Jonáše Burgera, kterému jsem v pátek avizoval že se to může stát, aby se připravil. V 8 hodin u Billy jsme se sešli já, Honza Václavík, Petr Vyslyšel a Linda Slívová s tátou, coby druhým dopravcem. Po vlastní ose do Buštěhradu jela paní Semová s Ladou a cestou brali v Blažimi Vláďu Veverku. Dohodnuto budiž, že Slívovi zajedou domů pro Jonáše. Ke mně do auta nastoupil Petr a jeli jsme pro Jirku Klekera do Hoštky, kde bydlí. Cesta děs a běs. V celé naší severní oblasti sníh a mráz letos poprvé, tedy silničáři byli připravení "jako vždycky", což v podobných situacích značí že vůbec. První auto napasované do lampy jsem potkal ještě v Teplicích, než jsem vůbec dojel ze Šanova na místo srazu k Bille v Alejní. V příkopech a polích pak během cesty tam byly ještě další čtyři, ale silničáře jsem nepotkal ani jediného. Nu což, státní služba velí pevnou pracovní dobu a byla sobota ... ono jaksi nenasněžilo ve všední den, tak co bychom pracovali. V klidu se na silnicích zabijte, nebo nejezděte - my máme volno ...
A tak jsem po dálnici jel maximálně 70 a po dalších silnicích v průměru tak 40 km/hod. Když jsem byl těsně před Hoštkou, zvoní mi telefon. Zastavím a on to Jirka - kde jsem. Teprve teď jsem se dověděl, že dostal výsledek testu a je O.K. Byl jsem v tu chvíli před Hoštkou asi 2 km, Jirku jsme nabrali a zamířili směr Buštěhrad. Další telefon mne zastihnul ve Slaném. Prý že zbylá část výpravy už je na místě a jak nastoupíme. Já že vše je OK, tedy s Petrem. No jo, jenže jsme si v té rychlosti špatně rozuměli, takže po mém příjezdu se ukázalo, že to mí přátelé rodiče napsali sice s Petrem, ale bez Jirky. Linda vyhrála bez boje, protože soupeřů bylo jen 5. Neplánovaná změna sestavy ale našim bojovníkům nevadila. Asi nemá smysl nic rozebírat podrobněji, i náhradník Jonáš zahrál parádně a výsledek 5,5:0,5 mluví za vše. Dík a úcta budiž dána vedoucímu Buštěhradu panu Bukovi, který uznal problémy s dopravou, netrval na nastavení času, přestože jsme začali hrát s cca půlhodinovým zpožděním.
I druhé kolo se našim borcům vydařilo. S druhým buštěhradským týmem jsme vyhráli 5:1. Po domluvě jsem odjel dřív za stavu 3:1, když ještě hráli Vláďa a Linda. Honza Václavík svého soupeře doslova smetl, partie měla 20 tahů. Vyhrál Jirka Kleker, sice za víc tahů, ale v kratším čase. Remízu uhrála Lada, v jejíž partii se vše povyměňovalo a nebylo o co hrát. Petr v rovné pozici udělal nepřesný tah, ztratil pěšce, načež soupeř bleskově nabídnul remízu - nebylo proč nepřijmout. Předpokládal jsem, že Linda technicky vyhranou pozici vyhraje, Vláďova koncovka ale byla velice těžká. Asi vyhraná taky, ale chtělo to kvalitní technický výkon. Linda očekávané splnila a taky Vláďa ukázal, že už je zkušený bojovník a svou partii taky dokázal vyhrát.
Nazpátek jsme jeli stejně, já přes Hoštku a ostatní přímo, vítězstvím Vládi se přijeli potěšit oba jeho rodiče a doma bylo určitě něco dobrého.
K tomu co dodat. Pohled na tabulku 1.ligy říká, že po 6 kolech máme 5 bodů náskok před druhým v pořadí. Něco v co jsem snad na začátku sezóny ani nemohl doufat, je tak říkajíc, v dostřelu. Mládeži, jen tak dál. Chce to pokračovat jako doposud, jít zápas od zápasu s plným nasazením a pokud to dodržíte, třeba se udějí věci nevídané. Já trenér podobnou zkušenost už mám. "Jednička" která to tehdy táhla, se jmenuje Jan Rubeš. Paralelou budiž, že dnešní jednička je taky Jan, jenže se jmenuje Václavík. Povedlo se to před 14 lety, což takhle si to zopakovat?
Z Buštěhradu jsem se vrátil domů cca ve 20:30, už tedy bez větších problémů, dokonce - světe div se - už jsem potkal i prvního silničáře. Ale asi se mi málo kdo bude divit, když napíšu že "úplně gumový", takže po nějaké lehké večeři jsem zapadnul do postele jak nejdřív to šlo.
Ano, vyspat se po náročné sobotě před zápasem 2.ligy nejlépe jak to jde. Čekal nás zápas 2.ligy proti silnému týmu Dukly Praha včele s mezinárodním mistrem Orságem. Tentokrát vůbec nebyl problém se sestavou, svoji situaci kolem opatření stran covidu musí vyřešit jen David Král. Nastoupili jsme podle soupisky v pořadí 1 až 7 a Kuba Šťastný. Naši úspěšnou žákovskou jedničku Honzu Václavíka jsem tentokrát nechal v pozici náhradníka pro případ nějakého průšvihu na poslední chvíli - covid je prevít. Záměr vyšel - Honza v Buštěhradě na 1.desce "vygumoval" oba soupeře a v neděli v klidu dělal věci do školy, Kuba Šťastný si školní věci v klidu udělal v sobotu a v neděli stejně jako Honza v sobotu soupeře "vygumoval".
Nedělní zápas byl tak trochu houpačka. Do Teplic přijel tým Dukly Praha, na jehož členy mám velmi přátelské vzpomínky 40 a více let staré. Během svých studentských let v Praze, v letech 1977-1981, jsem totiž do tehdejšího šachového klubu Ústředního domu armády chodil pravidelně "blicat". Základ mých tehdejších soupeřů, dnešní Dukla, k nám přijela. Jejich dnešní kapitán a můj vrstevník Mirek Muroň byl ten, se kterým jsme nejčastěji vedli úporné boje s výsledkem někde kolem 50:50. S trochou nostalgie jsme společně zavzpomínali na dalšího našeho vrstevníka velmistra Marka Vokáče, který nedávno zemřel. Stále se nemohu smířit s tím, že už mu nikdy neřeknu to filmové, trochu s narážkou na jeho jméno, "stále kvoká", a neuslyším jeho vtipné zakvokání, kterým mne vždycky pobavil. Marku, doufám že tam někde u Caissy připravuješ další naše funkcionářské půtky, kudy s tou českou mládeží dál. Máš náskok, který ti ale nezávidím.
Už ani nesčítám, o kolik měli zase soupeři na ELO víc. Po celkem rychlé remíze Míry Gallika zabodoval Kuba Šťastný. Jeden z mých tehdejších soupeřů Radim Pospěch si postěžoval, že ho Kuba zmydlil jak malého kluka. Tak jsem ho ujistil, že Kuba teď hraje fantasticky a proto ho pravidelně stavím. Další vývoj zápasu ale nebyl právě "to ono". Martin Krutský si rozehrál náročnou variantu španělské, kde sice postupně získal dva pěšce, ale tragicky zaostal ve vývinu. Měl jsem pocit, že něco podobného jsem u (jeho soupeře) Mirka Muroně už kdysi viděl, což mi Mirek taky po partii potvrdil. Bohužel, 0:1. Partie Jardy Říhy a Emila Jeníčka taky vyústily v remízy. Celkem dobře se mi jevila partie na 1.desce Vaška Pauluse, zatímco já jsem jako obvykle bránil připrohranou pozici díky neznalosti teorie. Výsledek byl ale přesně opačný. Můj soupeř tak dlouho tlačil na výhru, až si nedal pozor na čas a v 39.tahu "spadnul". V pozici, která ale už byla remízová. Z horší pozice jsem se dostal dvěma taktickými triky, které soupeř sice zpozoroval, ale v situaci, kdy již nemohl hrát co chtěl a výsledkem byl ten čas. Sahali jsme tím po čtvrtém vítězství, bohužel Vašek Paulus proti mezinárodnímu mistrovi dobře hranou partii na závěr nezvládnul, takže výsledkem zápasu je remíza 4:4. Vašek byl po partii hodně rozmrzelý. Nedivím se, znám podobné pocity. Ujistil jsem ho, že za těch skoro 50 let co ligu hraju už jsem zažil horší věci, než jeden blbý tah. Vlastně ani nevím, který tým měl štěstí a který měl vyhrát. Takže ta plichta je asi spravedlivá.
Budiž Hadrabo, přešaltuj se rychle do jiného módu. Středa 8.12. byla dnem, na který bylo naplánováno okresní kolo přeboru škol. Tušil jsem spoustu covidových problémů a tak poté, co jsem zjistil, že v tradičních Srbicích to letos nepůjde, svolal jsem to na dva dny do naší klubovny. Výsledkem bylo to, že do turnaje prvního stupně se přihlásilo jediné družstvo ZŠ U Nových lázní (pod vedením obětavého učitele Mgr. Votavy, již tradičního účastníka těchto turnajů), do turnaje druhého stupně celkem 5 týmů ze 4 škol a do turnaje středních škol opět jen jediný tým Gymnázia Teplice, taky tradičně Mgr. Reich. Jediní přihlášení si tedy zahrají krajské kolo, které bude, pokud to vir covid-19 dovolí, v Chlumci 1. nebo 2.2.2022. Bojovná soutěž 2.stupně základních škol skončila "mrtvým během" mezi týmem Gymnázia v Teplicích, včele s naší přebornicí Čech Lindou Slívovou, a týmem ZŠ Košťany, kde kroužek vede tamní učitel a náš kolega Mgr. Kufel. Oba týmy získaly 17,5 bodu a tak jsem musel počítat pomocná hodnocení. V tom byli lepší tepličtí gymnazisté, do krajského kola vzhledem k počtu zúčastněných ale postupují oba týmy. Bronzovou medaili brali starší žáci ZŠ U Nových lázní. Družstvo mladších si tréninkově zahrálo se staršími kamarády. Za pozornost nepochybně stojí výkon celkově nejmladšího účastníka turnaje Jakuba Mauleho (ZŠ U Nových lázní), který ziskem 5 bodů ze 7 partií skončil z 26 účastníků na 5.místě. Turnaj jednotlivců vyhrála přesvědčivě Linda, která nedala žádnému ze soupeřů větší šanci a vyhrála všech 7 partií.
Mám ale pocit, že nejdůležitější ze všech těchto výsledků a vítězství je, že do dneška (čtvrtek večer) jsem se nedozvěděl o žádné komplikaci, kde by se vyskytnul covid-19. Nechť tomu tak je i nadále.
