Protože z důvodu pracovní vytíženosti jsem ještě neporeferoval o zápasu v Lounech, činím tak tímto "dvoučlánkem" a omlouvám se za poněkud větší rozsah. Laskavý čtenář snad promine, případně si čtení může rozdělit do více předvánočních večerů. Článek pojednává o zápase našeho mužstva "B" v Lounech a pak v domácím prostředí proti ústeckému "áčku".
ŠK Louny "A" - ŠK Teplice "B"
Rok 2021 se pomalu chýlí ke svému konci a ke konci také dospěla první půlka Krajského přeboru ÚKŠS. Poslední dvě kola byla dohrána a pro teplický tým "B" to znamenalo dvě celkem očekávané porážky. Očekávané i proto, že jsme nastupovali oslabeni na předních šachovnicích. Důvody byly částečně subjektivní a částečně objektivní. O to víc musím vyzdvihnout obětavost a nasazení těch, co se zúčastnili a například přijeli z Prahy do Loun.
Speciálně k prvnímu zápasu v Lounech nemám mnoho šachových komentářů, protože jsem se celou partii soustředil na obranu proti Ivetě Reitingerové, která mě slušně řečeno potrápila. Jen snad, že cestou do Loun jsme se prodírali hustou mlhou a po dojezdu čekali čtvrt hodiny před zamčenou budovou Městské knihovny, zatímco Lounští již byli vevnitř a nechali nás vymrznout. Pokud to bylo součástí zápasové strategie, tak jim to docela vyšlo.
Uvnitř v hrací místnosti bylo naopak příjemně a na některých šachovnicích se udělalo doslova horko. Po dlouhé pauze opět hrající Vašek Bartoš nejprve získal soupeřovu dámu ovšem za cenu přibližně stejného materiálu a v průběhu partie jeho dáma uvízla v síti figur připravené panem Kšánou. Radek Škuthan prohrál nešťastně bílými figurami (a to byl chudák on, kdo vážil cestu z Prahy). Stejně tak Petr Vyslyšel, který teď za nás pravidelně nastupuje, chytil těžkého soupeře a partii neudržel. Jediný, kdo sehrál pěknou vítěznou partii z našeho týmu tak byl jen Vláďa Veverka, který pečlivou hrou získal převahu pěšce a v koncovce lehkých figur prosadil výhru. Vládík hraje v poslední době opravdu solidně a myslím, že se od něj dočkáme ještě velkých věcí. Honza Václavík podle vlastních slov stál "děsně", ale jak je jeho ne příliš dobrým zvykem, partii nakonec k výhře ublical. Zaplať pánbůh za bod.
My se Zdeňkem Okrouhlíkem jsme nakonec přispěli každý půl bodem a tak celá výprava nakonec neskončila debaklem.
V mojí partii mě soupeřka nejprve nachytala v taktice, ale pak pokazila zaváháním prosazení materiální výhody. Ke konci střední hry se mi povedlo získat zpátky pěšce, ale rozhodující byla nakonec výměna jednoho páru věží, po které již partie byla vyrovnaná. V závěru jsem bránil koncovku věže proti jezdci s dvěma pěšci, která je objektivně remízová a ani jednomu z nás se nechtělo zjišťovat proč.
ŠK Teplice "B" - ŠK Sp. Ústí n.L. "A"
14 dní nato jsme přivítali v domácím prostředí áčko ústeckého Spartaku. Všichni soupeři prošli vstupní kontrolou a za to, že mezi nimi nejsou žádní militantní antivaxeři, jsem opravdu vděčný.
Na poslední chvíli došlo k našemu oslabení, když Vláďovi Hadrabovi nedovolilo zdraví přijít na zápas a já ráno tahal z postele Radka Bayera, který si zamluvil na tuto neděli volno. K mé úlevě se uvolil přijít a zasednout na druhou šachovnici. Jediný, kdo se posunul byl Petr Šťastný, ale zase mohl těžit z výhody bílých figur.
Čekalo se chvíli na pár hráčů, jak z béčka tak z céčka, které hraje souběžně s námi KP3. Když všichni dorazili, zápas začal. Tady jsem již z ostatních partií viděl více. Oba naši hráči na první a druhé šachovnici vyfasovali velice silné soupeře. Petr Šťastný se snažil útočit, ale pozice kterou jsem viděl během střední hry mi připadala poněkud přepjatá. Černý stál pevně a měl protihru. Samotný závěr partie a kde došlo k rozhodující chybě jsem neviděl, třeba Petr přidá komentář. Nevím, zda Radek Bayer vůbec stihl ranní kávu, než zasedl k partii. Černými figurami se dlouho držel, ale nakonec musel kapitulovat.
Kdo nám opět udělal radost je Vláďa Veverka. Jeho partie hraná černými figurami působila naprosto bezpečně, možná soupeř nevyužil možnosti k silnějšímu útoku, pokud se nepletu varianta, kterou hrál pan Kupšovský bílými, nějakou výhodu slibuje.
Vašek Bartoš ve svém oblíbeném zahájení dosáhl drobné výhody, kdy v přítomnosti těžkých figur a asymetrickým uspořádání pěšců na obou křídlech mohl zkoušet tahat koncovku "po Carlsenovsku", ale raději s panem Říhou uzavřeli smír.
Petr Vyslyšel na osmé desce také zahrál velice zodpovědně a proti silnějšímu soupeři udržel remízu. (Také nám dělá radost.)
Ve své partii jsem soupeře trochu zaměstnal v zahájení, nicméně žádný přínos to pro mé bílé figury nebyl. Jan Toman se ze zahájení slušně dostal a já musel dát pěšce za aktivitu, která mne jakš takš držela nad vodou. Zajímavé je jak počítač hodnotí podobné pozice. Přestože pozičně jsem za bílé držel volný sloupec a neměl další slabiny, Stockfish hlásí za černého víc než -1 tedy v podstatě výhru černého. Přitom černý pěšec navíc byl zdvojený a po výměně figur zůstala koncovka čtyř věží s polo-zavřenou pozicí a slabými poli v černém táboře. Se soupeřem jsme oba dle počítače dělali správné tahy a teprve, když jsem králem dokráčel do černého tábora a jednoho pěšce dobral, změnil Stockfish názor.
Zajímavý rozpor v hodnocení pozice počítačovým a lidským nastal také v partii Honzy Václavíka. Honza hrál černými aktivně a nebojácně, jak je jeho zvykem, až dospěl do časové tísně. Měl potrhanou pozici, nicméně silného střelce na "b7" a otevřený sloupec "h" pro svou věž. Partie se dohrávala jako blesková, kdy soupeři měli každý 30 vteřin na tah. Honza vyhrál na čas a já se pak ptal přihlížejících, zda to bylo objektivní, nebo jen štěstí. Dostalo se mi odpovědi, že štěstí protože stál Honza pod matem a byl totálně "ruplej". Tak dle analýzy počítače byl Honza od cca tahu 25. ... Sb7 kompletně vyhraný a to vždy více než "-2". Teprve ke konci, kdy se již blicalo, bylo pár pozic, kdy soupeř mohl remizovat a jednou vyhrát. Ve chvíli kdy pan Němec nevyužil možnosti výměny věží a šel po pěšci "b" byl již objektivně prohraný. Před Honzou smekám, jen ty nervy s časovou tísní by nám mohl odpustit.
Poslední a tedy rozhodující partii hrál Zdeněk Okrouhlík s Michalem Slivou. Jestli v Honzově partii byla na šachovnici divočina, tak tady to bylo ještě horší. Oba soupeři měli postoupené volné pěšce za přítomnosti snad všech figur, jen dámy scházely. Bohužel pro nás za delší konec provazu tahal soupeř. Jeho dva střelci předváděli svou sílu a omezovali bílé věže, které musely blokovat černého pěšce a svého volného chránit. Na chvíli se zdálo, že Zdeněk nalezl taktický obrat, ale jednalo se nakonec jen o pastičku, na kterou soupeř nepřistoupil. Po dlouhém boji Zdeněk kapituloval a ústečtí zvítězili.
Ústecké áčko má velmi silný kádr a i když nenastoupili v nejsilnější základní sestavě, pořád nás převyšovali výkonnostně o více než 1400 ELO bodů. V tomto světle je naše prohra o jeden bod celkem obstojným výsledkem. Čest poraženým a sláva vítězům.
