V sobotu 15.1. sehráli naši mladí další dvojkolo ligy mládeže. Do naší sestavy, a nejen do ní, bohužel hodně nemile zasáhl covid 19. Vyřadil nám dva hráče základní sestavy, pražský tým Unichessu B dopadl ještě hůře, k zápasům přijel dokonce jen v pěti.
Aby smůle nebyl konec, první zápas dvojkola jsme hráli proti týmu Karlovarského šachklubu Tietz, tedy soupeřům z kraje kde covid zasahoval v té době nejméně. Karlovarští, aktuálně v tabulce druzí za námi, tedy v plné sestavě. A znát to bylo hned od začátku.
Vůbec se nepovedla partie Kubovi Češpivovi, na prohru stál bohužel skoro od začátku. Nic dobrého nevěstila ani pozice Lady Semové. Naopak dobré šance jsem dával Vláďovi Veverkovi, který soupeři dost rychle sebral pěšce, a taky pozice Vítka Machky (hosta z Děčína), vypadala dobře. Honza Václavík na 1.desce obětoval pěšce za aktivitu, Linda Slívová si rozehrála svoji pozici.
Obavy se mi naplnily, když Lada svoji pozici prohrála a Vláďa ztratil kvalitu. Kuba sice vzdoroval statečně, ale bylo jasné, že pořád tahá za výrazně kratší konec. A když udělal nepřesný tah i Vítek, bylo jasné že je zle. Vláďa po ztrátě kvality ztratil ještě nějaké další pěšce. Pozici zkomplikoval uzavřením bílého krále v takové "polomatové" síti. Partie asi byla pořád prohraná, ale soupeř nevěděl co s tím a zopakoval tahy. Nicméně, jak se ukázalo, to soupeřům stačilo. Po Ladě a Kubovi prohrál i Vítek. Stav sice snížila Linda, ale to bylo málo. V okamžiku kdy se ještě zdálo že by se zápas dal zachránit, tak Honza do blížící se časové tísně obětoval dvě figury za věž, aby svou iniciativu udržel. Divil jsem se, po partii ho na to i zeptal. Jeho odpovědí bylo stručné, že pokud soupeř zahraje "f4", je po všem. Když jsem se při psaní zápisu na partii podíval trochu podrobněji, musel jsem mu dát za pravdu. Honzovy tři těžké figury nadělaly v soupeřově táboře totální zmatek, soupeř sice vynutil výměnu dam, ale Honzova "harmonika" na 7.řadě vyústila v pobrání postupně 3 pěšců a soupeřova pozice, byť asi prohraná nebyla, tak se mu hrála tak špatně, že Honza v dalším pokračování v oboustranné časové tísni sebral další figuru a vyhrál. Formálně sice na čas, ale v tu chvíli to byla od soupeře jenom jiná forma kapitulace.
K překvapení došlo ve druhém souběžně hraném zápase, když tým ŠK Louny, který doposud v celé soutěži získal jediný bod, tak udělal druhý proti sice nekompletnímu, ale i tak o hodně silnějšímu týmu Unichessu. Tady bych vyzdvihnul excelentní výkon Šimona Peroutky (hostujícího na 1.desce za Louny), který svého pražského soupeře excelentně "vygumoval".
Ke druhému zápasu jsme nastupovali proti domácímu týmu ŠK Louny v mírně pozměněné sestavě. Místo Vítka Machky, který byl hodně rozladěný že partii prohrál (Vítku, nic se neděje, to se stane), nastoupil Jonáš Burger. Velmi slabou soupeřku měla Linda, tam to bylo jasné hned od začátku. Partii dobře rozehrál Kuba a dost brzo měl i on figuru navíc. Vláďa někde soupeři sebral dámu za lehkou figuru. Nezaregistroval jsem kde a jak, tady musím počkat na zpravodaj, nicméně 3:0 to bylo dost brzo.
Pomalu a zodpovědně hrál Jonáš, který připojil čtvrtý bod, naopak ani odpolední partie se nepovedla Ladě. 4:1 to bylo tak asi za hodinu a půl, velká manévrovací bitva se ale rozhořela na 1.šachovnici mezi Šimonem Peroutkou a Honzou Václavíkem. Honzova pozice se zdála lepší, ale Šimon to tak zablokoval, že jsem hodně přemýšlel co s tím Honza chce dělat. A to i poté, co se Honzovi podařilo jednoho pěšce sebrat. Honza ale velice trpělivě svou pozici zesiloval, přenesl boj na druhé křídlo, tam to otevřel, získal kvalitu a po čase i partii. Musím objektivně zkonstatovat, že něco takového bych (snad) zvládnul před 25 lety, ale dneska už asi velice těžko - Honza je prostě borec, který dnes bezesporu patří do našeho ligového týmu dospělých.
Velké překvapení se ale zrodilo v druhém souběžně hraném zápase, kde nekompletní tým Unichessu (v pěti) dokázal porazit karlovarské. Snad to bylo dané tím, že po výhře s námi už na chodbě meditovali, jak nás budou honit. Dokonce to tak i po cca 2 hodinách vypadalo, že snadno vyhrají. Pak se však kola dějin začala otáčet až tak, že nakonec karlovarští odešli poraženi.
Jel jsem tedy z Loun s pocitem, že i přes jeden nezdar se hlavní cíl splnit podařilo, tedy aby karlovarští a Unichess B (který, pokud by jezdil v plné sestavě, má v soutěži evidentně nejsilnější tým), za námi zůstali víc než o jeden zápas. Tak se tedy stalo, ale vítězstvím v jiných souběžně hraných zápasech se nám na tříbodový "dostřel" přiblížil Liberec. Nicméně pořád máme vše pouze a výhradně ve svých rukou - jistota je 7 bodů z posledních třech kol, která se budou hrát v dubnu. Snad už ten blbý covid dá do té doby pokoj.
